Tomáš Etzler

Vystudoval zeměpis a tělocvik na Pedagogické fakultě v Ostravě. Od roku 1987 byl dramaturgem zábavných pořadů ostravského studia Československé televize. V roce 1991 opustil svou ženu a desetiletého syna a odešel do USA, kde se osm let živil jako umývač oken, barman či zahradník.

V roce 1999 mu byla nabídnuta práce v CNN, kterou přijal a začal pracovat jako řidič a později jako editor zpráv.[1] Poté působil jako produkční CNN na Haiti, v Iráku a v Afghánistánu.

V září 2008 získal jako první český novinář Cenu Emmy, a to jako člen produkčního týmu CNN za aplikaci satelitních přenosů pomocí technologie BGAN, která umožňuje mobilní živé vstupy bez přenosových vozů.[2]

V letech 2006-2010 žil v Pekingu,[3] kam se přestěhoval za svou třetí manželkou, zpravodajkou švýcarské televize Barbarou Lüthiovou, pro kterou pracoval jako kameraman. Dle jeho slov se jednalo “sňatek z rozumu”, protože “Švýcaři platili velmi dobře”. V Číně pobýval hlavně z finančních důvodů, protože si tam dle vlastních slov vydělal více, než jako produkční CNN ve válečných zónách. Čínu vnímá jako “nekulturní, nepřátelský svět”.[4]

Navzdory jím deklarované nulové znalosti Číny a nezájmu o českou politiku stanul 1. ledna 2007 poprvé v životě před kamerou, a to jako stálý zpravodaj České televize v Číně.[1][5] V roce 2010 následoval svou manželku do Hongkongu, odkud nadále pracoval pro Českou televizi. Po rozvodu s korespondentkou švýcarské televize jeho kariéra v České televizi skončila.[6] 1. března 2014 ho na postu v Hongkongu vystřídala Barbora Šámalová.

Dle svých vlastních slov Etzler v Číně trpěl více než ve válečných zónách. Tvrdí, že v Číně není kultura ani hory, a propadl tam alkoholu.[7] Za dobu svého působení v Číně připravil a prezentoval skoro pět set reportáží nebo živých vstupů. Během svého působení v Pekingu byl vybaven technikou ze CNN, s níž nadále spolupracoval jako produkční na volné noze, a čerpal i ze spolupráce se svou manželkou, zkušenou švýcarskou korespondentkou se znalostí Číny. Při ukončení své mise mimo jiné uvedl: „Chci poděkovat i za volnost, kterou jsem měl při výběru témat reportáží, a za naprostou editorskou svobodu při jejich zpracování.“[8] Přestože Peking opustil už v roce 2010, tvrdí, že ještě v roce 2021 trpí “post-traumatickým syndromem” a “syndromem vyhoření” z pobytu v Číně,[9] [10]ze kterého se léčí svou tvorbou a besedami se svými čtenáři. Po návratu z Hongkongu jezdil do Číny natáčet videa pro švýcarské a české firmy a neúspěšně se snažil působit jako poradce pro podnikání v Číně.[11] Od roku 2017 se živí příležitostnými přednáškami. Financují ho též jeho čtenáři a diváci v rámci veřejných sbírek.

V roce 2020 a 2021 se vulgárním způsobem vymezoval vůči člence Rady ČT Haně Lipovské a prezidentovi ČR Miloši Zemanovi.[12][13][14] Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová na něj podala trestní oznámení za šíření nenávisti proti skupině obyvatel za výrok “Neočkovaní neumírají dost rychle.”[15]

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tomáš Etzler

• Kdo ví, kde budu zítra, kniha ve formě rozhovorů, spoluautor Jindřich Šídlo, česky 2019
• Nebe, celovečerní dokumentární film, ČR–USA, (2013–2020), scénář a režie: Tomáš Etzler a Adéla Špaljová; premiéra 30. 10. 2020[16][17]
• Novinářem v Číně, Co jsem to proboha udělal?, autobiografie mapující sedm let života v Asii, česky 2021