Tlakové útvary

Tlakové útvary jsou v meteorologii základní charakteristické objekty tlakového pole. Na synoptických meteorologických mapách je charakterizuje průběh izobar a to, zda je v nich tlak vzduchu vyšší nebo nižší než v jejich okolí.

Rozdělení
  • Tlaková výše čili anticyklóna představuje jakýsi „vrcholek“ tlaku, který se projevuje aspoň jednou uzavřenou izobarou. Maximum je označeno písmenem "V" (v angličtině a němčině "H"). Pohyb vzduchu kolem tlakové výše se na severní polokouli děje ve směru hodinových ručiček.
    • Hřeben nebo výběžek vysokého tlaku nevytváří izobary uzavřené, ale obvykle zakřivené. Směr pohybu vzduchu je obdobný jako u anticyklóny.
  • Tlaková níže čili cyklóna je „prohlubeň“ tlaku, která se projevuje aspoň jednou uzavřenou izobarou. Minimum je označeno písmenem "N" (v angličtině "L", v němčině "T"). Pohyb vzduchu kolem tlakové níže se na severní polokouli děje proti směru hodinových ručiček.
    • Brázda nízkého tlaku nevytváří izobary uzavřené, ale obvykle zakřivené. Směr pohybu vzduchu je obdobný jako u cyklóny.[1]


Pravidelný výskyt

Tlakové pole se silně mění, často nepravidelně. Přesto lze zprůměrováním mnoha hodnot vysledovat jisté pravidelnosti, a to celoroční (permanentní) a sezónní. Mezi celoroční patří pás nízkého tlaku podél rovníku, tlakové výše (anticyklóny) v oblasti azorských a havajských ostrovů a tlakové níže (cyklóny) v oblasti Islandu a Aleut. Na severní polokouli se v zimě vyskytuje kanadská a zejména sibiřská tlaková výše, v létě íránská a severoamerická tlaková níže.[2]

Odkazy

Literatura
  • B. Moldan, Podmaněná planeta. Karolinum, Praha 2009
  • M. Novák, Úvod do meteorologie a klimatologie. UJEP, Ústí nad Labem 2004

Reference
  1. M. Novák, Úvod do meteorologie a klimatologie, str. 38 nn.
  2. M. Novák, Úvod do meteorologie a klimatologie, str. 40 n.

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.