Titanismus

Titanismus je zejména literární postoj, v němž autor vyzvedá hrdinský, osamělý a beznadějný vzdor osamělého hrdiny proti bohům, anebo se tak sám stylizuje. Objevuje se v literatuře od romantismu až do počátku 20. století. Masaryk pokládal titanismus za jeden z charakteristických projevů moderní krize.

Původ slova

Titáni byli v řecké mytologii nejstarší generace bohů, synů a dcer Úrana a Gaie. Nejvýznamnější z nich, Kronos, se pomstil svému otci Úranovi za to, že svrhl do podsvětí jeho sourozence, a spolu s Rheiou pak vládli nad světem. Titány nakonec přemohl a svrhl Zeus, který také převzal jejich vládu. Jednoho z Titánů, Prométhea, představil už Aischylos jako tragického hrdinu a vzbouřence a Prométheus se pak stal také oblíbeným hrdinou romantiků a revolucionářů 19. století.[1]

V literatuře

V knize „Moderní člověk a náboženství“ rozebírá T. G. Masaryk řadu literárních děl 19. století (Goethe, Musset a další) a snaží se na nich ukázat společný rys jakési neplodné vzpoury, který nazývá „moderním titanismem“.[2] Titanismu v literatuře věnoval rozsáhlou studii také Václav Černý.

Titanismus se objevuje i ve vrcholném díle slavného anglického romantického básníka Percy Bysshe Shelleyho, zvaném Odpoutaný Prométheus.

Odkazy

Literatura
  • Černý, V., Essai sur le titanisme (1815-1850). Praha 1935.
  • Encyklopedie antiky. Praha 1973. Heslo Titáni, str. 622.

Reference
  1. Encyklopedie antiky. Heslo Titáni, str. 622.
  2. Ottův slovník naučný nové doby, heslo Masaryk, Sv. 7, str. 109.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.