Timofej Michajlovič Buldakov

Timofej Buldakov se narodil ve Velikém Usťugu, kde podle městských knih byl uveden jako jeden z kovářů. Z rodného města se odstěhoval do Stěpanovské Slobody nedaleko Tobolska, kde se stal kozákem.[1]

V roce 1649 byl poslán s kozáckým oddílem shromažďovat jasak v povodí Kolymy. Na podzim opustil Jakutsk, ale podařilo se mu dosáhnout pouze osady Žigansk, kde přezimoval a 2. června 1650 dosáhl ústí řeky Leny. Od ústí řeky na pěti kočích vyrazil na východ, ale během prvních čtyř týdnů stál v podstatě na místě kvůli silnému ledu.[2] Až v polovině července dosáhl zálivu Omolajeva, kde kvůli silnému protivětru a ledovým krám na několik dní uvízl. Pak se mu podařilo plachtit na východ k ústí Jany.[3]

Poté se mu podařilo celkem rychle plout na východ a držet se pobřeží, obeplul jako první v historii mys Svatý nos. V srpnu přišly silné mrazy, snížila se viditelnost na moři a koče zamrzly. Několik dní Buldakov ještě vyčkával, zda se mu nepodaří plout dále, ale pak to vzdal, opustil zamrzlé lodě a pokračoval se svými společníky po souši.

Vyčerpaní hladem, zimou, strádáním a kurdějemi po několika dnech kozáci dosáhli ústí Indigarky, odkud pokračovali více než 300 mil do zimoviště Ujandin, kde našli pomoc a strávili zimu 1650-1651. Všechny jejich koče byly zničeny ledem.[4]

V roce 1651 se Buldakov vydal z Ujandinu směrem na Kolymu na psím spřežení. Putoval celý měsíc a jedl jen kůru ze stromů. Dosáhl Kolymy, kde přezimoval a vrátil se do Jakutska, kde sepsal podrobný popis svého putování. Buldakova zpráva utvrdila ruské úřady v tom, že do budoucna bude možná Severní mořská cesta.

Není známo, co dále Buldakov po výpravě dělal a kdy zemřel.