Tichý Don

Tichý Don (rusky Тихий Дон) je hlavní dílo Michaila Šolochova a jedno z nejvýznamnějších prozaických děl sovětské literatury. Šolochov za tento čtyřdílný epický román z prostředí donských kozáků obdržel roku 1965 Nobelovu cenu za literaturu. Pojednává zejména o období 1. světové války a občanské války v Rusku.

Tichý Don
AutorMichail Alexandrovič Šolochov
Původní názevТихий Дон
ZeměSovětský svaz
Jazykruština
Žánrepika
Datum vydání1928
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Román líčí život kozáků za carského Ruska, za první světové války, za říjnové revoluce a krátce po ní. Hlavním hrdinou románu je Grigorij Melechov, který váhá mezi kozáckými tradicemi podonské vesnice Tatarskoje, z níž pochází, a revolučními touhami. Hledání pravdy mezi kozáky či rudými končí u Grigorije naprostou deziluzí, která jej dovede k zločinné Fominově bandě. Grigorie na jeho cestě životem provází vášnivá láska k Axiňji Astachovové, vdané ženě ze stejné vesnice. Grigorij sám je sice ženatý, ale i v osobním životě se nedovede rozhodnout pro jednu z žen. Melechovovo hledání končí tragicky. Jeho milovanou Axiňju zastřelí, jeho žena Natalja se rozhodne, že svému muži již dále nebude jen doma rodit děti, zatímco on má jinou, a nechá si udělat pokoutný potrat, po němž však vykrvácí a zemře. Sám Melechov zbraně i patrony hodí pod led do Donu a vrátí se do rodné vesnice ke svým dětem.

Celý román má čtyři díly. V prvním díle Šolochov pojednává rodinnou předhistorii Melechovových ve vsi Tatarskoje, v níž zachází až k rusko-turecké válce v letech 1877–1878. Vlastní děj prvního dílu se nicméně odehrává těsně před První světovou válkou v letech 1905–1914. První díl má tři části. V druhém díle je vylíčena vlastní revoluce od října 1916 do dubna 1918, tento díl má dvě části. Třetí díl se zabývá dobou od května 1919 a má jedinou část, čtvrtý díl, kterým celý román končí, sahá až do května 1922, kdy končí občanská válka a sovětská vojska postupně likvidují bandy na jihu země. Poslední díl má dvě části.[1]

Hlavním motivem románu je hledání pozice člověka v surových podmínkách světa. Melechov je svědkem početných příkoří, vražd i radostí, po smrti Axiňji navíc ztrácí smysl života.

Ukázka

Natalja, bledá jako smrt, opírala se o zábradlí a těžce stoupadla po schůdcích. Měsíc v úplňku jasně osvětloval její ztrhaný obličej, vpadlé oči i trpitelsky zvednuté obočí. Vrávorala jako těžce raněné zvíře a všude, kam stoupla její noha, zůstala temná krvavá skvrna. Iljinična jí mlčky objala a vedla do síně. Natalja se opřela zády o dveře a chraplavě zašeptala: „Naši spí? Maminko, utřete za mnou krev… Vidíte, nadělala jsem…“

„Co jsi to provedla?“ tiše zavolala Iljinična, potlačujíc vzlykot. Natalja se pokusila o úsměv, ale místo něho jí zkřivila tvář žalostná grimasa. „Tiše maminko… Ať neprobudíte naše… Už jsem se toho zbavila… Teď jsem klidná… Jen té krve je moc. Leje se to ze mne, jako kdyby mě někdo podřízl… Podejte mi ruku maminko. Točí se mi hlava.“

 [2]

Vznik románu

Šolochov napsal první část knihy velmi rychle v roce 1925. Pojednal v něm o únorové revoluci roku 1917 a vládě Kerenského a nakonec i o říjnové revoluci. Poté si však uvědomil, že kozácká privilegia a život ve vesnicích okolo Donu zůstává čtenáři nepochopitelný, a tak již napsané části předsadil první díl. Třetí díl psal další čtyři roky, poslední díl potom osm let. Díky tomu první a druhý díl vyšel v roce 1928, třetí díl v roce 1932 a čtvrtý díl teprve v roce 1940. Souborné vydání Tichého Donu vyšlo v roce 1941, první české vydání v roce 1945.

Podle románu byl natočen i stejnojmenný film[3].

Šolochov napsal první díl knihy ve velmi mladém věku. To zavdalo řadě tehdejších literárních kritiků i spisovatelů, včetně Alexandra Solženicyna a Roje Medvěděva, důvod k opakujícím se obviněním z plagiátorství [4]. Skutečné autorství bylo připisováno Fjodorovi Krjukovi, kozákovi a bělogvardějskému veliteli, který zemřel v roce 1920 na tyfus. K podobnému závěru došel na základě statistické analýzy textu i A. T. Fomenko [5].

Možnost přinejmenším částečného plagiátorství Tichého Donu novodobě připouští i historik Brian J. Boeck. Ten se navíc ve svém textu „Stalinova Šehrezáda“[6] a knize „Stalinův písař –Literatura, ambice a přežití – Život Michaila Šolochova“[7] zaobírá mj. i podstatným vlivem sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina na podobu dalších pokračování románu a také oporou, jaké se Šolochovi dostalo od dalšího spisovatele Maxima Gorkého.

Odraz v kultuře


V písní Na Kolena od Ivana Hlase použité ve filmu Šakalí Léta, který na pozadí příběhu zobrazuje i sovětizaci československých reálií v Praze v padesátých letech, se zpívá:

Cigáro do koutku si klidně dám

Tuhletu pochoutku vychutnám sám

Kašlu vám na bonton, vejmysly chytrejch hlav.

Sere mě Tichej Don a ten váš tupej dav

Odkazy

Reference

  1. ŠOLOCHOV, Michail. Tichý Don. Praha: Odeon, 1973.
  2. ŠOLOCHOV, Michail. Tichý Don II.. Praha: Odeon, 1973. S. 532–533.
  3. Tichý Don I. / Tikhij Don (1957). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  4. LARIONOFF, Nina; MEDVEDEV, Roy A.; SHOLOKHOV, Mikhail. Problems in the Literary Biography of Mikhail Sholokhov. Russian Review. 1978-04, roč. 37, čís. 2, s. 258. Dostupné online [cit. 2019-02-19]. ISSN 0036-0341. DOI 10.2307/128499.
  5. T., Fomenko, A. History, fiction or science? : Chronology. Douglas, Isle of Man, U.K.: Delamere 7 volumes s. ISBN 2913621015, ISBN 9782913621015. OCLC 55021707
  6. Longreads [online]. 2019-02-06 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  7. AUTHOR., Boeck, Brian J., 1971-. Stalin's scribe : literature, ambition, and survival : the life of Mikhail Sholokhov. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9781681778747, ISBN 1681778742. OCLC 1083101303

Literatura

  • MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 2/ M-Ž. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. S. 459.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.