Thugové

Thugové praktikovali širokou škálu vražd a loupeží cestujících. Většinou se připojili k nic netušícím pocestným a získali jejich důvěru. Na příhodném místě je pak zabili a okradli. Způsobem vraždy bylo většinou zardoušení. Těla obětí byla zpravidla zahrabána nebo hozena do studny.

Oběti byly většinou zabíjeny na určitých speciálních místech, takovému místu se říkalo bele. Oběti byly zabíjeny většinou v noci, zatímco thugové hráli hudbu nebo způsobili hluk, aby znemožnili objevení. Každý člen skupiny měl přesnou funkci, například přivábit cestující nebo držet hlídky, aby se předešlo útěkům. Vůdci skupiny se říkalo jamaadaar.

Thugové sami odvozovali svůj původ od sedmi muslimských kmenů, ovšem později přešli k hinduismu a stali se věrnými uctívači bohyně smrti Kálí. Vraždy byly obětí. Příslušnost u thugů se dědila z otce na syna, někdy také unášeli malé děti svých obětí a vychovávali je jako thugy. Další cestou bylo naučit se víře od specializovaného instruktora. Takovíto thugové byli rekrutováni většinou z chudiny.

Thugové se pohybovali po Indii ve skupinkách od 10 do 200. Všechno, co dělali, mělo přesný starobylý rituál. Pokud to bylo možné, vraždili žlutým šátkem Rumaal, symbolem bohyně Kálí, a po oloupení své oběti pohřbili s přesnými rituály (posvěcení krumpáčů, obětování cukru). Všechny rituály byly prováděny k poctě bohyně. Každou vraždu prováděli pro to, aby se bohyně nemusela vrátit na tisíc let na zem. Používali vlastní žargon, nazývaný Ramasi. Když thugové dosáhli určitého věku, nepodíleli se už na vraždách, ale pomáhali skupině jinak, například jako špioni. Protože jejich organizace byla přísně utajená a protože pro své vraždy měli náboženskou záminku, byli chápáni jako regulérní, daně platící řemeslo a chráněni před pronásledováním.^[zdroj?]

O celkovém počtu obětí nejsou přesné údaje. Guinnessova kniha rekordů uvádí, že organizace je zodpovědná za 2 000 000 vražd, britský historik Mike Dash odhaduje pouze 50 000. Organizace existovala asi 150 let, byla vykořeněna ve 30. letech 19. století. O thugu Behramovi se předpokládá, že šlo o nejhoršího sériového vraha na světě - uvádí se, že je zodpovědný za smrt 931 lidí. Údaj je ale poměrně sporný.

Kult thugů byl Brity potlačen v roce 1828, velký podíl na tom měl i generální guvernér lord William Bentinck, který zahájil kampaň zahrnující popravy a špionáže, nicméně hlavním architektem a organizátorem britského tažení proti kultu byl Bentinckův asistent, kapitán William Henry Sleeman (1788-1856), který stanovil strategii a rozbil organizační struktury kultu. Poslední zbytky kultu přetrvávaly až do sedmdesátých letech 19. století, nicméně navazující sekta vrahů dakoitů, přežila až do 20. století. V Indii ale stále existuje policejní odbor pro potlačování sekt tohoto druhu.

V Anglii je v současné době výraz "Thug" používán pro sportovního fanouška mávajícího šálou.^[zdroj?]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thuggee na anglické Wikipedii.