Thorbjörn Fälldin

Začínal jako farmář a po odchodu z politiky v roce 1985 se k hospodaření na rodinné farmě také vrátil. Farmaření ho přivedlo do Strany středu (do roku 1958 nesla název Agrární strana).

Ropná krize roku 1973 způsobila ve Švédsku první vážnější ekonomické potíže od druhé světové války, což otřáslo hegemonií sociálních demokratů. Ve volbách roku 1976 sice socialisté zvítězili se 42,7 procenty hlasů, zatímco Strana středu získala jen 24,1 procenta hlasů, nicméně ztratili ve švédském parlamentu (Riksdagu) většinu, naopak blok menších pravicových a středových stran byl prvně po čtyřiceti letech schopen sestavit vládu. Do čela koaličního kabinetu Strany středu, Lidové liberální strany (Folkpartiet liberalerna) a konzervativních Umírněných (Moderaterna) se postavil právě Fälldin. Za dva roky se však vláda rozpadla, když se neshodla v otázce využívání jaderné energie (Strana středu zastávala silně protijaderný postoj), načež vznikla menšinová vláda Lidové liberální strany s Olla Ulstenem v čele.

Ve volbách roku 1979 tři pravicové strany získaly v parlamentu znovu většinu, byť již jen jednoho hlasu (175:174) a obnovili původní tříčlennou koalici včele s Fälldinem, přestože nejsilnější pravicovou stranou se ve volbách stali konzervativci (Umírnění). Napětí mezi Fälldinem a Umírněnými také vládu nakonec předčasně rozbilo (1981), když konzervativci odvolali svou podporu kabinetu kvůli Fälldinově daňové politice, již označili za přespříliš levicovou. Fälldin sestavil menšinový kabinet s Lidovou liberální stranou, ale možnost manévrovat měl již malou. V následujících volbách roku 1982 triumfovali sociální demokraté a Olof Palme ustavil svůj druhý levicový kabinet. Strana středu ve volbách navíc silně oslabila (15,5 procenta hlasů), Fälldin začal čelit silné vnitrostranické kritice, načež se roku 1985 stáhl z politiky.