Theo Angelopoulos
Theodoros "Theo" Angelopoulos, řecky Θεόδωρος Αγγελόπουλος (27. duben 1935, Athény – 24. leden 2012, Athény) byl řecký filmový režisér, scenárista a producent. Jeho nejslavnějším filmem byl snímek Věčnost a jeden den (Mia aioniotita kai mia mera, Μια αιωνιότητα και μια μέρα), s Bruno Ganzem v hlavní roli smrtelně nemocného spisovatele. Za něj dostal Zlatou palmu na festivalu v Cannes roku 1998. Film Oddyseův pohled (To Vlemma tou Odyssea, Το βλέμμα του Οδυσσέα) s Harvey Keitelem v hlavní roli, natočený roku 1995, zařadil časopis Time mezi 100 nejlepších filmů všech dob.
| Theodoros Angelopoulos | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. dubna 1935 nebo 17. dubna 1935 Athény |
| Úmrtí | 24. ledna 2012 (ve věku 76 let) Pireus |
| Příčina úmrtí | sražení vozidlem |
| Místo pohřbení | První athénský hřbitov |
| Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity Institut des hautes études cinématographiques Athénská univerzita |
| Povolání | filmový režisér, scenárista, filmový producent, filmový kritik, herec a novinář |
| Ocenění | Sutherlandova trofej (1975) Zlatý lev (1980) Best Screenplay Award (Cannes Film Festival) (1984) Stříbrný Lev (1988) Evropská filmová cena za nejlepší film (1989) … více na Wikidatech |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Studoval nejprve práva, ale studia opustil a odjel do Paříže, kde začal studovat filozofii, ale především trávil hodiny v Cinémathèque française. Film ho uchvátil a vystudoval nakonec Institut des Hautes Études Cinématographiques (zvaný dnes La Fémis). Poté se vrátil do Řecka, kde se krátce věnoval filmové kritice v levicovém deníku Allagi, který byl však zakázán roku 1967 vojenskou juntou, která uchopila moc.[1] Roku 1970 natočil svůj první film nazvaný Rekonstrukce (Anaparastasi).
Zemřel krátce poté, co ho roku 2012 srazil motocykl při přecházení ulice,[2] uprostřed natáčení filmu Jiné moře, který měl pojednávat o řecké ekonomické krizi.
Dílo
Řada jeho filmů se věnovala tématům nedávné řecké historie (německá okupace, občanská válka). K takovým patří Krajina v mlze (Topio stin omichli, 1988) či trilogie Dny roku 36 (Meres tou '36, 1972), Kočovní herci (O Thiassos, 1975) a Lovci (Oi kynigoi', 1977).
Typickým v jeho snímcích byly dlouhé scény bez dialogu a neobvyklé nakládání s filmovým časem (například prolínání minulosti do aktuální scény). Výjimkou také není stopáž přes tři hodiny. Od roku 1986, od snímku Včelař (O Melissokomos), kde dal příležitost Marcellu Mastroiannimu, s oblibou obsazoval proslulé herce, mezi nimiž nechyběli Willem Dafoe či Jeanne Moreauová.
New York Times ho označil za "jednoho z nejdůležitějších režisérů 2. poloviny 20. století", "antitezi Hollywoodu", jehož "snivé, atmosférické a tajuplné" filmy "zkoumaly lidskou situaci i situaci moderního Řecka s neodbytnou imaginací zakořeněnou v mýtech".[2]
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodoros Angelopoulos na Wikimedia Commons
Reference
Autoritní data  |
|
|---|