The Quarrymen

Za zlomový okamžik v historii skupiny je považováno vystoupení na zahradní slavnosti u kostela Sv. Petra ve Wooltonu, 6. července 1957, kde byl mezi posluchači přítomen též Paul McCartney. Společný přítel a hostující člen kapely, Ivan Vaughan, pak zavedl Paula do šatny, seznámil ho se členy kapely, a Paul prokázal své hudební schopnosti mimo jiné tím, že správně přeladil kytaru, kterou mu zapůjčili (Eric a John do té doby ladili kytary jak je to naučila Johnova matka, tedy jako banjo). Paul byl přijat do kapely a později do ní přivedl i svého známého kytaristu George Harrisona, který posléze, zhruba od února 1958, nahradil Erica Griffithse.[6] [7]

Pod vlivem McCartneye a Harrisona se skupina stále víc odkláněla od skifflu směrem k rock ‘n’ rollu, ke kterému inklinoval rovněž Lennon. Počátkem roku 1960 pak už repertoár skupiny tvořil téměř výlučně rock ‘n’ roll. Kapela rovněž zkoušela prorazit na komerční scéně pod novým názvem, kterých v krátké době vystřídala hned několik: "Johnny & The Moondogs", "Long John & The Beetles", "The Beetles", "The Beatals, "The Silver Beetles" a nakonec "The Beatles".[8]

Téměř dvě dekády po rozpadu skupiny The Beatles (1970) se dva bývalí členové skupiny The Quarrymen, Rod Davis a John Lowe sešli a společně nahráli album písní z původního repertoáru skupiny. Album bylo publikováno v roce 1995 pod titulem The Quarry Men - Open for Engagements. Všichni dosud žijící původní členové skupiny, Pete Shotton, Rod Davis, Len Garry, Eric Griffiths a Colin Hanton, se pak sešli roku 1997 u příležitosti 40. výročí koncertu u kostela Sv. Petra ve Wooltonu (kde se poprvé setkali s Paulem McCartneyem). Obnovená skupina pak podnikla několik turné po Británii, USA, Německu, Japonsku, Rusku aj., vydala čtyři alba obsahující především nově zpracované skifflové a raně rockové hity z 50. let. Po smrti Griffithse a onemocnění dalších původních členů koncertují již jen Davis, Garry a Hanton.[9]