Vajíčko (opera)

Operní podobenství zasazené do doby raného křesťanství, určené primárně pro inscenaci v chrámovém prostoru, objednala u skladatele římskokatolická katedrála ve Washingtonu; financovala je nadace Edward W. Hazen Foundation.[1] Menotti pracoval na partituře na poslední chvíli a posledních 40 stran podle tisku dodal až čtyři dny před premiérou.[2] Podle skladatele „je zaměřená na velikonoce, i když může být hrána kdykoli. Proto tam máme to vajíčko.“[3]

Provedení díla trvá asi jednu hodinu.[1]

Vajíčko bylo v období několika let po svém vzniku provedeno na několika místech: v květnu 1978 v kostele Circular Congressional Church v Charlestonu v rámci Festivalu dvou světů, v listopadu 1980 v newyorské Brooklyn Academy of Music (dirigoval skladatel Lukas Foss), o velikonocích 1981 v katedrále sv. Jakuba v Chicagu.[4] V Evropě bylo ve stejné době provedeno jen v Anglii v podání Nottingham Music Theatre (3. ledna 1978 Nottingham, kostel P. Marie; 6. ledna 1978 katedrála v Derby).[5] Od počátku 80. let 20. století je uváděno zřídka (např. roku 2001 v Buffalu souborem Opera Sacra k Menottiho devadesátinám[6]). Z plánované televizní inscenace pro NBC režírované Menottim sešlo.[7]

Kritika byla k dílu zčásti benevolentní („Ten drobet hudby ... je velmi hezký a odvozený ... ve značné míře ... z pucciniovských náznaků.“[8]; „Hudba, často docela operní, je barvitá, melodická a celkově okouzlující. Postavy mi však připadaly docela hloupé a rušivě přehnané.“[9]). Vajíčko se však dočkalo i ostrých odsudků: „Hudba k Vajíčku prakticky neexistuje a jeho poselství o nalezení tajemství života v tom, že ho darujeme jiným, dosahuje vrcholu prostoduchosti“[10]; „... nepodstatné, hloupé, eticky plytké a hudebně bezcenné“[11].

Flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubka, pozoun, bicí souprava, harfa, varhany, housle, viola, violoncello, kontrabas.[12]

Odehrává se v Byzantské říši v 5. století.

(1. obraz – Poušť) Simeon Stylita tráví již třicet svůj život ve zbožném odříkání na vysokém sloupu. Jeho synovec Manuel se ho ptá na smysl lidského života. Tato otázka není pro svatého Simeona nová: položil ji kdysi sám Hospodinovi a dostal od něho místo odpovědi vajíčko s proroctvím, že až se vejce otevře, bude jeho otázka zodpovězena. Ale vajíčko se otevřít nedalo a Simeon ho nakonec zahodil. Nyní ho ale pro svého synovce opět vyhledá.

(2. obraz – Na dvoře Basilissy) Manuel o příhodě vypráví Aerobindovi, milenci byzantské císařovny. Ta by ale chtěla zázračné vejce i odpověď na otázku sama. Manuel je proto zatčen a odsouzen k smrti za rouhání proti Bohu. Ale ani císařovna, ani nikdo z jejích dvořanů (sedm, z nichž každý reprezentuje jeden ze sedmi hlavních hříchů) nejsou schopni vajíčko otevřít. Ze strachu nakonec císařovna Manuela omilostní a vejce mu vrátí, vykáže jej však z hlavního města.

(3. obraz – Cesta mimo město) Manuel na cestách potká žebračku s hladovějícím dítětem. Nemaje nic, co by jí mohl darovat, dá jí své vajíčko. To se žebračce otevře a pomůže nasytit dítě, které je tak zachráněno před smrtí hladem.

Manuel se vydá zpět do Cařihradu, aby zvěstoval konec příběhu. Je ale znovu zajat a odsouzen. Tu sestoupí svatý Simeon se svého sloupu a poučuje císařský dvůr: Celý příběh byl podobenstvím o tom, že lidé spolu mají žít v míru a přátelství a vzájemně si pomáhat. Simeon bere synovce za ruku a oba se vydávají pryč z města pomáhat lidem.

• 1981 (CD, WCF Live!) Zpívají (Manuel) Thomas Sillitti, (Simeon) John Vorrasi, (Basilissa) Joan Gibbons. Wiliam Ferris Chorale a Composer Festival Orchestra řídí William Ferris (živý záznam z provedení v Chicagu roku 1981 k Menottiho 70. narozeninám).

• Recenze nahrávky a ukázky na allmusic.com