The Big Hat

The Big Hat (někdy zkráceně jen Big Hat)[1] je sportovní hala vybudovaná v japonském Naganu, ve které se hrály zápasy v ledním hokeji během zimních olympijských her, jež se zde konaly v roce 1998.[2] Zbudován je v tamním parku Wakasato a stal se první dokončenou stavbou budovanou pro soutěže her, když jej hotový předala stavební společnost investorovi 31. března 1995.[3] Svůj název hala – v českém překladu „Velký klobouk“ – dostala podle svého tvaru.[3][4]

Big Hat
Základní informace
Výstavba1995
Poloha
AdresaNagano, Japonsko Japonsko
Souřadnice36°37′47″ s. š., 138°11′45″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Objekt má celkem pět podlaží, z nichž se čtyři nacházejí nad zemí a jedno pod úrovní okolního povrchu. Celá stavba stojí na ploše o rozloze přibližně 25 tisíc metrů čtverečních.[3] Strop měla mírně zaoblený a budova nesměla převyšovat výšku staveb ve svém okolí. To způsobilo, že se do haly na zápasy olympijského turnaje vešlo pouze deset tisíc diváků.[5] Po olympijských hrách byl počet diváků snížen, takže se dovnitř do prvního, druhého a třetího patra v součtu vejde nejvýše pět tisíc diváků.[3]

V hale se po čas olympijských her nacházelo kluziště o rozměrech 60 krát 30 metrů, přičemž delší z rozměrů mělo kluziště ve směru od severu na jih, kratší pak od východu k západu. Pod ním se nacházela síť potrubí, kterou se na příslušná místa dopravovala nemrznoucí směs chlazená amoniakem na teplotu přibližně −9 °C. Následně byla plocha několikrát kropena vodou, než vznikla ledová krusta o tloušťce 8 centimetrů.[3]

Stadion byl otevřen 10. prosince 1995 slavností, při níž po ledové ploše jezdili jak dospělí, tak studenti místních škol. Studenti navíc mezi sebou uspořádali sportovní klání v ledním hokeji, což pořádání olympijských her mezi místními obyvateli ještě více zpopularizovalo.[3]

Olympijský turnaj ve sportovním stánku Big Hat vrcholil finálovým zápasem,[6] ve kterém reprezentanti České republiky porazili brankou Petra Svobody výběr Ruska v poměru 1:0 a získali zlaté medaile.[7] Když hry skončily, změnilo se využití haly a konají se v ní koncerty, konference nebo veřejná setkání.[4]

Odkazy

Reference

  1. BENEŠOVÁ, Alena; KALIBA, Jan. Český hokej? Neznáme, říkají Japonci v Naganu [online]. Praha: Český rozhlas, 2011-06-08 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online.
  2. KNAP, Karel. Pásky z Nagana dojímají i jitří rány. Gretzky by při dokumentu trpěl. iDNES.cz [online]. 2018-02-23 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online.
  3. Ice Hockey Stadium [online]. Shinano Mainichi Shimbun, 1999 [cit. 2020-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-26. (anglicky)
  4. PETRÁK, Michal. Nagano 13 let poté. Čeko? Ááá, ice hockey!. iSport.cz [online]. 2011-06-06 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online.
  5. ZÁRUBA, Robert. Vítězný únor 1998 [online]. Opravdoví hokejoví fanoušci (OHF) [cit. 2020-11-07]. Dostupné online.
  6. TOMAS, Jaroslav. Zase jsem brečel, přiznal Šlégr. Naganští hrdinové se po letech sešli. iDNES.cz [online]. 2013-02-23 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online.
  7. ŽEHANOVÁ, Barbora. Svoboda svůj gól ještě neviděl. iDNES.cz [online]. 2003-02-22 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.