Thatcherismus

Mnoho reportérů stopovalo počátky thatcherismu v poválečně britské politice. Historik Ewen Green tvrdil, že došlo k odporu k inflaci, daním a omezení dělnického hnutí, což bylo spojováno s takzvaným Buttskellitským konsenzem (ang. Buttskellite consensus) v době, než se Thatcherová dostala do popředí dění. Přestože se vedení konzervativců smířilo s poválečnými reformami Clementa Attleeho a jeho vlády, byl zde neustálý tlak pravicové opozice, níže postavené v hierarchii strany – např. Middle Class Alliance a Poeple’s League for Defence of Freedom. Dalším příkladem mohou být volby v roce 1945, kdy předseda konzervativní strany Ralph Assheton chtěl 12,000 zkrácených kopií knihy Cesta do Otroctví (The Road to Serfdom) od anti-socialistického ekonoma Friedricha Hayeka (který byl později často asociován s thatcherismem). Tato objednávka zabrala 1,5 tuny z přídělu papíru pro jejich stranu a byla využita na propagandu. Již v roce 1950 Thatcherová souhlasila s tehdejším konsenzem o sociálním státu, přičemž v proslovu uznala, že nárok na uznání patří konzervativcům.

Thatcherismus je většinou popisován jako libertariární ideologie. Sama Thatcherová se snažila vytvořit libertariární hnutí, přičemž zamítala tradiční toryismus. Thatcherismus je spojován s libertarianismem v rámci Konzervativců, ačkoli jeden z libertariánských cílů byl dosažen přísným a mnohdy autoritářským vedením. Britský politický reportér Andrew Marr nazval libertarianismus dominantní, avšak neoficiální charakteristikou thatcherismu.

Dalším důležitým aspektem thatcherismu je styl vlády. Británie v 70. letech byla často nazývána „ungovernable“, což by se dalo přeložit jako neovladatelná, nebo nehostinná pro vládu. Thatcher se snažila toto změnit centralizováním značné části moci do svých rukou jakožto premiérky, častokrát to však znamenalo obcházení tradiční struktury kabinetů, například kabinetu odborů. Tento osobní přístup byl také ztotožňován se silou její osobnosti v souvislosti s událostmi jako Falklandská válka.

Thatcherismus je spojován s monetární politikou. Na rozdíl od tehdejší vládní politiky, monetární politika se více soustředí na míru inflace než na redukování počtu nezaměstnaných. Podle teorie monetarismu je inflace výsledkem velkého množství peněz v oběhu, vláda by měla regulovat množství oběživa a kontrolovat inflaci. Do roku 1979 to nebyli pouze Thatcherité, kteří hlásali po přísnějším kontrolováním inflace. Kancléř Denis Healey přijal některé postupy z monetární politiky, jako je snížení veřejných výdajů a prodej vládních akcií v BP (British multinational oil and gas company). Nicméně thatcherismus nebyl v praxi tak striktně monetaristický jak hlásal. Společné téma se zaměřuje na střednědobou finanční strategii vydanou v rozpočtu na rok 1980, která se skládá z cílů pro snížení růstu peněžní zásoby v následujících letech. Za vlády Thatcher se nepodařily některé cíle naplnit, z toho důvodu byly roku 1982 revidovány. Ekonomové tuto skutečnost interpretovali jako přijetí porážky v boji o vyšší kontrolu oběživa. Zásady monetarismu byly opuštěny. Thatcherismus je také spojován s ekonomikou na straně nabídky. Zatímco keynesiánská ekonomika se domnívá, že vláda by měla stimulovat ekonomický růst zvýšením poptávky, a to díky navýšení úvěrů a zvýšeným veřejným výdajům, naopak na straně nabídky tvrdí, že vláda by měla dopomoci k vytvoření volného trhu snížením daní a privatizací státního průmyslu.

Snížení síly odborových svazů bylo provedeno postupně, na rozdíl od přístupu vlády Edwarda Heatha. Největší jednotná konfrontace s odbory byla stávka Národního svazu důlních pracovníků (NUM) z let 1984–1985, kdy byla sdružení horníků nakonec poražena. Existují důkazy, že tato konfrontace s odbory byla očekávána konzervativní stranou a NUM. Výsledek přispěl k obnovení síly kapitálu nad prací.

Thatcherismus je spojován s konzervativním postojem k morálce. Marxistický sociolog a zakladatel New Left Review Stuart Hall tvrdil, že Thatcherismus by měl být považován za ideologický projekt podporující „autoritářský populismus“, protože je známý jeho respektem k „viktoriánských hodnotám“. David Marquand, podpůrce sociální demokracie, tvrdil, že Thatcher v sedmdesátých letech využívala „autoritářské populistické“ sentimenty. Norman Tebbit, blízký spojenec Thatcher, napsal v přednášce z roku 1985, co považuje za permisivní společnost, proti níž se měli konzervativci postavit.

Příklady této konzervativní morálky v praxi zahrnují vystrašené video, kde v reakci na morální paniku o dostupnosti řady provokativně pojmenovaných hororových filmů na videokazetě zavedla poprvé státní regulaci britského video trhu. Navzdory svému vztahu se sociálním konzervatismem, Thatcher hlasovala v roce 1966 k legalizaci homosexuality. V témže roce hlasovala také na podporu legálního potratu. V osmdesátých letech 20. století však vláda M. Thatcher přijala zákon č 28, který se postavil proti podpoře homosexuality místními úřady a podporoval výuku „přijatelnosti homosexuality jako předvídaného rodinného vztahu“ ve školách. Zákon byl kritizován mnoha obhájci práv za homosexuály, jako je Stonewall a OutRage!, zákon byl později zrušen vládou Tonyho Blaira v roce 2003. I tak byla ale Thatcher jedinou z mála z konzervativců, kteří hlasovali za zákon o sexuálních přestupcích v roce 1967.

Zatímco byla Thatcher předsedkyní vlády, byla otevřená transatlantickým vztahům. Často veřejně podporovala politiku Ronalda Reagana, i když jiní západní spojenci už tolik nesouhlasili. Například udělila povolení americkým letadlům, aby používaly britské základny pro nálety na Libyi, umožnila USA uložení raket na britské půdě v reakci na sovětské nasazení jaderných raket SS-20 zaměřených na Británii a jiné západoevropské národy.

Ke konci osmdesátých let byla Thatcher stále více slyšet v opozici proti Evropskému společenství. Ve známém proslovu v Bruggách v roce 1988 Thatcher prohlásila: „Nepodařilo se nám v Británii úspěšně převrátit hranice státu, jen abychom je viděli znovu na evropské úrovni s novou nadvládou v Bruselu“. I přes to, že euroskepticismus se pro mnohé stal znakem Thatcherismu, sama Thatcher se stávala euroskeptickou až v posledních letech svého působení jako premiérka. Thatcher podpořila vstup Velké Británie do Evropského hospodářského společenství v roce 1973, dále podepsala i Jednotný evropský akt v roce 1986.