Thajské královské námořnictvo

Dhonburi

Fregata Maeklong třídy Tachin zůstala zachována dodnes

Moderní thajské námořnictvo vzniklo na počátku 20. století, nejprve ale nepředstavovalo významnější sílu. V průběhu 20. let však ve Velké Británii získalo torpédoborec Phra ruang (původně HMS Radiant patřící ke třídě R), korvetu Chao Phya (původně minolovka britské třídy Hunt), čtyři torpédové čluny a dvě pobřežní obrněné lodě třídy Ratanakosindra. Ve 30. letech thajské námořnictvo dále sílilo, přičemž pro svou zvětšující se flotu postavilo novou námořní základnu Sattahip, kterou používá dodnes. Britové dodali ještě tři torpédové čluny, italové devět torpédovek třídy Trad, dvě minonosky třídy Bangrachan a rozestavěly rovněž dvojici malých křižníků, které po vypuknutí druhé světové války zabavily jako Etna a Vesuvio (dostavěny ale nikdy nebyly). Hlavní dodavatelem se ovšem stalo Japonsko, u kterého Thajsko získalo dva pobřežní obrněnce třídy Dhonburi, čtyři ponorky třídy Matchanu, čtyři torpédové čluny třídy Kantang a dvě šalupy třídy Tachin.

Do ostré akce byly thajské lodě nasazeny v září 1940 po vypuknutí francouzsko-thajské války. Malá francouzská eskadra však dokázala v lednu 1941 jeho hlavní síly porazit na hlavu v bitvě u Ko Čangu, ve které byly potopeny obě obrněné lodě třídy Dhonburi a tři torpédovky. V prosinci 1941 se země dostala také do války s Japonskem, které ho donutilo vyhlásit válku Spojencům. Námořnictvo se ale žádné akce neúčastnilo a prošlo zbytkem války beze ztrát. Po válce si lodě mohlo ponechat a většinu ze starších jednotek ponechalo ve službě do 60.–70. let.

• Tři konvenční ponorky třídy S26T odvozené od čínského typu 039A/B.
• Jedna výsadková loď čínského typu 071 – budoucí největší thajská válečná loď.
• Plánovaná druhá fregata třídy DW-3000H.
• Dvě hlídkové čluny Třída T.997.