Tervel Dlagnev

Narodil se v bulharském hlavním městě Sofii. V roce 1989 s rodiči utekl po pádu živkova režimu přes Rakousko do Spojených států. Bydlel v San Diegu, potom co jeho otec Ivajlo narukoval do americké armády v El Pasu (Fort Bliss) a nakonec v Arlingtonu. Na střední škole Arlington High si ho ve druhém ročníku vybral do své zápasnické tréninkové skupiny Arlington Storm trenér Henry Harmoney.[1] V národním zápase na střední škole nevybočoval z průměru a tak po maturitě v roce 2004 zamířil do Kearney na méně prestižní University of Nebraska-Kearney. V univerzitním zápasnickém týmu Lopers se pod vedením Marca Bauera vypracoval v přední americkou těžkou váhu.[2]

Olympijskému volnému stylu se věnoval od roku 2008 jako člen týmu Sunkist Kids v Scottsdale. Na červencové americké olympijské kvalifikaci pro start na olympijských hrách v Pekingu však napoprvé neuspěl proti Stevu Moccovi. V roce 2012 byl již americkou jedničkou ve váze do 120 kg a startoval na olympijských hrách v Londýně. V Londýně vyřadil ve druhém kole úřadujícího mistra světa Alexeje Šemarova z Běloruska, ale v semifinále prohrál s reprezentantem Uzbekistánu Arturem Tajmazovem v úvodním setu na lopatky. V souboji o třetí místo prohrál s Íráncem Komejlem Gásemím těsně 1:2 na sety a obsadil dělené 5. místo. V roce 2019 po nových analýzách vzorků odebraných zápasníkům po olympijských hrách v Londýně, Mezinárodní olympijský výbor diskvalifikoval pro pozitivní nález oba finalisty Artura Tajmazova a Davita Modzmanašvili. Jelikož jeho přemožitel Tajmazov získal původně zlatou olympijskou medaili, posunul se jako pátý v pořadí na třetí místo a opožděně získal bronzovou olympijskou medaili.[3]

V roce 2015 ho trápily problémy se zády a musel vynechat domácí mistrovství světa v Las Vegas. V roce 2016 se prvním místem na panamerické olympijské kvalifikaci v texaském Friscu kvalifikoval na olympijské hry v Riu. V Riu vyřadil v úvodním kole favorizovaného reprezentanta Ázerbájdžánu Džamaladdina Magomedova těsně 6:5 na technické body. Ve čtvrtfinále se mu však v zápase s Polákem Robertem Baranem ozvala bolavá záda. Poláka ještě dokázal porazit 3:2 na technické body, ale semifinále s Íráncem Komejlem Gásemím a následný souboj o třetí místo s Gruzínem Geno Petrijašvilim doslova vypustil. Oba souboje prohrál po třiceti sekundách technickou převahou 0:10. Obsadil dělené 5. místo.[4] Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Věnuje se trenérské práci v Columbusu v Ohio.