Teplá fronta

Teplá fronta je rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami, které se liší teplotou a vlhkostí, přičemž fronta se přemísťuje na stranu relativně chladnější vzduchové hmoty.[1]

Schematické znázornění teplé fronty: relativně teplejší vzduch (červeně)

Relativně teplejší vzduchová hmota se nasouvá na studenou, dochází k jejímu vyklouzávání a tvorbě oblaků. Podle teorie přenosových pásů může za vznik oblačnosti z velké části hlavně teplý přenosový pás.[2] Pro pozorovatele je přechod teplé fronty spojen s postupným pozorováním oblaků druhu cirrus a cirrostratus, z nichž srážky až k zemi nevypadávají, později pozoruje oblaky druhu altostratus, stratus a nimbostratus, v této fázi se již zpravidla vyskytují atmosférické srážky, většinou mírnější intenzity, avšak delšího trvání. Srážky obvykle vypadávají před frontální čarou.[2] Při přechodu teplé fronty atmosférický tlak vzduchu pozvolna poklesne, teplota vzduchu mírně stoupne.

V počátečním stádiu vývoje cyklóny a tvorby teplé fronty mohou být výstupné proudy natolik silné, že dochází ke vzniku oblaků druhu cumulonimbus. S tím mohou být spojeny i intenzivnější srážky.[3]

V létě se teplé fronty nad pevninami obyčejně podstatně liší od typického schématu a systém oblaků druhu altostratus – nimbostratus není velmi rozvinutý.[4]

Pro Česko je teplá fronta typická pro chladnější pololetí, kdy je pevnina chladnější než oceán a když teplý oceánský vzduch pronikne na pevninu, jedná se o teplou frontu. Pro letní měsíce je v Česku mnohem častější výskyt studené fronty.