Teorie nevzdělanosti

Hlavním terčem kritiky je společnost vědění. Kritizuje současný stav vědy, vzdělání, ale také systém hodnot ve společnosti. Hodnotou se podle něj stala především užitnost a využitelnost na trhu práce a zvyšující se počet vysokoškolsky vzdělaných lidí bez ohledu na skutečné kvalitní vzdělávání. Místo toho se „soutěží“ v počtu citací, vydaných prací, vědomostí atd.

Liessmann poukazuje, že ačkoliv jsou všichni vyzýváni k celoživotnímu vzdělávání, je tak činěno pouze z důvodu uplatnitelnosti na pracovním trhu a nikoliv dosažení vzdělání jako takového. Také kritizuje snahu učinit vzdělání nástrojem trhu, čímž nepřímo kritizuje neoliberální pedagogické teorie.

Vzdělání podle něj již není tím, čím doposud bylo, ale stalo se něčím, co musí být především rentabilní a využitelné na trhu. To považuje za přijatelné v přírodních vědách a technologiích, ale za zcela scestné v humanitních vědách. Pro bádání v humanitních vědách jsou podle Liessmanna žádoucí svébytné postupy, díky nimž je možné dosáhnout vědění. Nelze toho ale dosáhnout reprodukovatelnými a standardizovanými postupy.[1]

Liessmann konstatuje, že se především učí „vědět, jak vědět“, a to nikoliv v souvislostech, nýbrž v osvojování si samostatných, oddělených znalostí, které si ve správnou chvíli vybavíme (str. 14). Svoji kritiku dokládá stále větší oblíbeností vědomostních televizních soutěží, které staví na stejnou úroveň „akademické znalosti s hollywoodskými drby“.[2] Liessmann to kritizuje tvrzením, že „samotná informace nestačí a k posuzování informací je nutné vědění, které stojí nad informací.“ (str. 23)

Liessmann kritizuje neustálé reformy vzdělávání a tendenci vše měřit standardizovanými testy. Tím se dostává i ke kritice mezinárodních testů PISA, jak poukazuje ve své recenzi i Josef Chuchma: „Za modlu kvality jsou brána různá pořadí škol a testy žáků (například i u nás vždy hojně komentované mezinárodní testy PISA), které přitom srovnávají nesrovnatelné.“[3] Liessmann na standardizovaném testování kritizuje, že se neorientuje na hledání pravdy, ale na užitkovost, počet vysokoškolských diplomů a kompetenci na trhu práce.