Technecistany

Technecistany jsou sloučeniny obsahující technecistanový anion (TcO −
4 ), jde o soli kyseliny technecisté. Oxidační vlastnosti těchto solí jsou slabší než u manganistanů a silnější než u rhenistanů. Technecistany se používají jako ve vodě rozpustné zdroje izotopů technecia (Tc). Mohou například dodávat izotop 99mTc (s poločasem přeměny 6 hodin), používaný v nukleární medicíně.

Strukturní vzorec technecistanového aniontu

Příklady sloučenin
Vzorec název krystalová struktura velikost elementární buňky (Å) objem jednotkové buňky (Å3) poznámky reference
LiTcO4 technecistan lithný [1]
LiTcO4·2H2O monohydrát technecistanu lithného [1]
LiTcO4·3H2O trihydrát technecistanu lithného Pt3/mc [1]
NaTcO4 technecistan sodný tetragonální a = 5,342, c = 1,874 338,91 absorbuje vzdušnou vlhkost [1]
NaTcO4·H2O monohysrát technecistabu sodného [1]
NaTcO4·2H2O dihydrát technecistanu sodného [1]
NaTcO4·4H2O tetrahydrát technecistanu sodného [1]
KTcO4 technecistan draselný tetragonální a = 5,647, c = 12,91 411,73 používá se na přípravu radiofarmak [1]
RbTcO4 technecistan rubidný tetragonální a = 5,762, c = 13,543 449,65 [1]
α-CsTcO4 α-technecistan cesný tetragonální a = 5,898, c = 14,38 těkavý při teplotách nad 470 K [1]
β-CsTcO4 β-technecistan cesný ortorombická a = 5,737, b = 5,92, c = 14,341 486,38 [1]
TlTcO4 technecistan thallný ortorombická [1]
TlTcO4 technecistan thallný tetragoální [1]
NH4TcO4 technecistan amonný tetragonální možný zdroj technecia [1]
AgTcO4 technecistan stříbrný tetragonální [1]

Reakce
  • Radiolýza TcO −
    4      v roztocích dusičnanů probíhá přes přeměnu na TcO 2-
    4     , který spouští disproporcionační reakce:
  • Technecistany lze v zásaditých roztocích obsahujících radioaktivní odpad redukovat na technecičito-technecičné sloučeniny bez nutnosti přidání kovových katalyzátorů, redukčních činidle nebo dodatečného záření. Reakcemi mono- a disacharidů s 99mTcO −
    4      se tvoří technecičité sloučeniny rozpustné ve vodě.[3]

Použití

Nosič 99mTc

V generátoru technecia-99m lze vyrobit technecistany obsahující izotop 99mTc pro využití v lékařství. Tyto sloučeniny lze získat i přímo z molybdenanů na vrstvě oxidu hlinitého mimo generátor.

V nukleární medicíně

Technecistany mají řadu diagnostických využití v nukleární medicíně. Mohou nahradit jod v Na/I symportérových (NIS) kanálech v buňkách štítné žlázy, a tak omezovat příjem jodu folikulárními buňkami, díky čemuž lze technecistany obsahující 99mTc použít jako alternativy k 123I při zobrazování štítné žlázy.[4]

Technecistany se používaly při zkoumání torze varlat, kde se ovšem nyní častěji používá ultrazvuk, protože nevytváří dávku ionizujícího záření. Používají se také při radionuklidové angiografii a při lokalizaci krvácení žaludku nebo střev před chirurgickými zákroky.

Technecistany se hromadí v buňkách žaludeční sliznice a jsou jimi vyměšovány.[5]

Ostatní použití

Všechny soli technecia jsou mírně radioaktivní, některé byly ovšem využity k průzkumu chemických vlastností prvku; obvykle se zde používají nejméně radioaktivní izotopy technecia, tedy ty, které mají nejdelší poločasy přeměny, jako je 99Tc (poločas 211 000 let), který se používá při výzkumu koroze, protože jej lze snadno získat jako produkt přeměny 99mTc,[1] jenž je jeho jaderným izomerem. Teoreticky nejvhodnější by bylo 98Tc (o poločasu přeměny 4,2 milionů let).

Roztoky technecistanů reagují s povrchy železných předmětů za vzniku oxidu technecistého, a mohou tak sloužit jako anodové inhibitory koroze.[6]

Odkazy

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pertechnetate na anglické Wikipedii.

  1. WEAVER, Jamie; SODERQUIST, Chuck Z.; WASHTON, Nancy M.; LIPTON, Andrew S.; GASSMAN, Paul L.; LUKENS, Wayne W.; KRUGER, Albert A. Chemical Trends in Solid Alkali Pertechnetates. Inorganic Chemistry. 21 February 2017, s. 2533–2544. DOI 10.1021/acs.inorgchem.6b02694. PMID 28221786. (anglicky)
  2. H. J. Emeléus; A. G. Sharpe. Advances in Inorganic Chemistry and Radiochemistry, Volume 11. [s.l.]: Academic Press, 1968. ISBN 978-0-08-057860-6. S. 26.
  3. D. E. Berning; N. C. Schroeder; R. M. Chamberlin. The autoreduction of pertechnetate in aqueous, alkaline solutions. Journal of Radioanalytical and Nuclear Chemistry. 2005, s. 613–618. Dostupné online. DOI 10.1007/s10967-005-0632-x.
  4. U. Y. Ryo; P. V. Vaidya; A. B. Schneider; C. Bekerman; S. M. Pinsky. Thyroid imaging agents: a comparison of I-123 and Tc-99m pertechnetate. Radiology. 1983, s. 819–822. DOI 10.1148/radiology.148.3.6308711. PMID 6308711.
  5. Nuclear Imaging of Meckel's Diverticulum: A Pictorial Essay of Pitfalls Archivováno 17. 1. 2012 na Wayback Machine S. Huynh, M.D., R. Amin, M.D., B. Barron, M.D., R. Dhekne, M.D., P. Nikolaidis, M.D., L. Lamki, M.D.. University of Texas Houston Medical School and Memorial Hermann - Texas Medical Center (TMC), St. Luke's Episcopal Hospital and Texas Children Hospital, Houston, Texas. Last Modified September 5, 2007
  6. G. H. Cartledge. Twenty-Year Inhibition of Corrosion by the Pertechnetate Ion. Corrosion. 1973, s. 361–362. DOI 10.5006/0010-9312-29.9.361.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.