Tchu Lung
Tchu Lung (čínsky pchin-jinem Tú Lóng, znaky 屠隆; 1542–1605), byl básník, kritik, dramatik, sběratel a znalec umění mingské Číny.
| Tchu Lung | |
|---|---|
| Pseudonym | Čch’-šuej, Chung-pao ťü-š’ |
| Jiná jména | Tchu Čchang-čching, Tchu Wej-čen |
| Narození | 1542 |
| Úmrtí | 1605 |
| Umělecká činnost | |
| Znám jako | básník, kritik, dramatik, sběratel a znalec umění |
| Významná díla | Kchao-pchan jü-š’ |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Bydliště | okres Jin, Če-ťiang |
| Vzdělání | ťin-š’ (1577) |
| Povolání | úředník |
| Manžel/ka | Tu fu ren Yang Shi(Wife of Tulong) |
| Děti | Tu Jinshu a Tu Yaose |
| Otec | Tu Xun |
| Matka | Zhao Shi(Mother of Tulong) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jméno
Tchu Lung používal zdvořilostní jména Čchang-čching (čínsky pchin-jinem Chángqīng, znaky tradiční 長卿) a Wej-čen (čínsky pchin-jinem Wěizhēn, znaky tradiční 緯真) a pseudonymy Čch’-šuej (čínsky pchin-jinem Chìshuǐ, znaky 赤水) a Chung-pao ťü-š’ (čínsky pchin-jinem Hóngbāo jūshì, znaky 鴻苞居士).[1]
Život a dílo
Tchu Lung pocházel z okresu Jin (moderní městský obvod Jin-čou) v provincii Če-ťiang.[1] Studoval konfucianismus a skládal úřednické zkoušky, roku 1577 absolvoval i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky a získal titul ťin-š’. Sloužil státu jako okresní přednosta v Jing-šangu (潁上) a v Čching-pchu, poté byl tajemníkem (ču-š’, 主事) na ministerstvu obřadů.[1]
Po odchodu ze státní služby se věnoval literárním studiím, kritice a sběratelství, obchodoval s knihami. Publikoval mnoho a na nejrůznější témata.[1] Jako spisovatel je počítán mezi takzvaných „pět pozdějších mistrů“ (s Li Wej-čenem, Chu Jing-linem, Wej Jün-čungem a Čao Jung-sienem.[2] Patřil k předním autorům krátkých esejů siao-pchin.[3] Jeho nejcitovanějším dílem je Kchao-pchan jü-š’ (考槃餘事, 1606), soubor esejů vesměs sestavený z méně známých sbírek, především z Cun-šeng pa-ťien (遵生八笺, 1591) spisovatele a dramatika Kao Liena, ke kterému Tchu Lung napsal předmluvu.[4][pozn. 1] Práce pojednává o „pomůckách ke studiu“ (wen-fang čching-ťü, 文房清玩), a sice o kaligrafii, kopírování kaligrafií, obrazech, papíru, tuši, štětcích, kamenech na roztírání tuše, citerách, kadidlech, čaji, bonsajích a vázách a okrasných předmětech, předmětech tvaru nebo s vyobrazením ryb a jeřábů, pavilónech pro meditaci a/nebo přípravu čaje, o nábytku a oděvech, různých pomůckách včetně pečetí a nožů a nástrojích a pomůckách pro lov ryb, vyjížďkách na vodu (a lodích a člunech).[1]
Odkazy
Poznámky
- Analogické práce byly v pozdně mingské době oblíbené. Je možné, že vydavatel v zájmu prodejnosti díla jednoduše připojil jméno slavného nedávno zemřelého učence k materiálu méně známého autora.[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tang Xianzu na anglické Wikipedii.
- THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2013-8-29 [cit. 2019-10-26]. Kapitola Chinese Literature Kaopan yushi 考槃餘事 "Remnant Matters of Rearing the Hut". [Dále jen Theobald]. Dostupné online. (anglicky)
- Theobald. Rev. 2012-5-6 [cit. 2019-10-26]. Kapitola Persons in Chinese History - Hu Yinglin 胡應麟.
- MAIR, Victor H. Introduction: The Origins and Impact of Literati Culture. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-231-10984-9. S. 1–15, na s. 7. (anglicky)
- CLUNAS, Craig. Superfluous Things: Material Culture and Social Status in Early Modern China. Cambridge, UK: Polity Press, 1991. ISBN 0745608752. S. 29 a 31. (anglicky)
