Taxonomie pěnišníků
Taxonomie pěnišníků je pojem týkající se klasifikace rodu pěnišník, obvykle podle taxonomických pravidel. Rod je rozdělen na podrody, sekce, podsekce a oddělení. Základním znakem k dělení jsou znaky na listu, zvláště pak chlupy na spodní straně. Pěnišníky podle tohoto znaku dělíme na lupinaté -Lepidotae, huňaté -Vilosae a vločkaté –Floccaceae [L 1]
"Staré" nepřesné zařazení rozdělovalo pěnišníky na :
- Lepidote
- Elepidote
- Vireya (tropické druhy)
- Azalea (opět se dělí na opadavé a stálezelené)
V roce 1998, Handbook of Rhododendron Ramp Handling (Royal Horticultural Society) pomocí revidované klasifikace rozděluje pěnišníky na sedm podrodů, ty pak jsou rozděleny na oddíly a pododdíly. V současné době je rozdělen do čtyř velkých a čtyř malých podrodů:
- Podrod Rhododendron L.:(původně nazván Rhodora) přibližně 500 druhů keřů, vzácně stromů, obvykle stálezelených, výjimečně opadavých s malými listy, typ: Rhododendron ferrugineum. Tropické pěnišníky (sect. Vireya, asi 300 druhů) jsou obvykle zahrnuty v tomto podrodu, ale někdy jsou určovány jako devátý podrod.
- Podrod Hymenanthes (Blume) K. Koch: velké listy asi 140 druhů, typ: Rhododendron degronianum. přibližně 270 druhů stálezelených keřů a stromů, vzácně plazivých keřů většina stálezelených rododendronů
- Podrod Pentanthera G. Don: opadavé, asi 25 druhů, typu Rhododendron luteum.
- Podrod Tsutsusi: stálezelené azalky, asi 110 druhů; typ Rhododendron indicum.
- Podrod Azaleastrum Planch.: Pět druhů; podle jiného dělení sem patří druh Rhododendron ovatum a asi 30 dalších druhů stálezelených keřů nebo malých stromů.
- Podrod Candidastrum (Sleumer) Philipson & Philipson: jeden druh, Rhododendron albiflorum.
- Podrod Mumeazalea : jeden druh, Rhododendron semibarbatum.
- Podrod Therorhodion : jeden druh, Rhododendron camtschaticum.
Někteří přidávají devátý :
- Podrod Vireya Tropické rododendrony (55 druhů na Borneu, 164 na ostrově New Guinea)
Někdy jsou ale rozlišovány i
- Podrod Pseudazalea : šest druhů malých a středně velkých, keřů.
- Podrod Pseudorhodorastrum : deset druhů menších stálezelených keřů.
- Podrod Rhodorastrum : pouze dva druhy malých a středně velkých ,neopadavých a poloopadavých keřů.
Nedávné genetické výzkumy způsobily pokračující přeskupování jednotlivých druhů a skupin v rámci rodu a také způsobily že rod rojovník (Ledum), který byl původně samostatný byl překlasifikován do drodu pěnišník (Rhododendron). Další změny v podrodech jsou v navrhovány [1][2], včetně sloučení podrodu Hymenanthes do podrodu Pentanthera.
Pěnišníky jsou rozsáhle křížené nejen mezi pěstovanými druhy. Mezi původními druhy pěnišníků lze najít přírodní hybridy (R. × intermedium. Přírodní kříženci se často vyskytují v oblastech, kde se výskyt původních druhů překrývá. Existuje více než 28.000 kultivarů pěnišníků zaznamenaných v mezinárodním registru International Rhododendron Registry, v držení společnosti Royal Horticultural Society. Nejvíce byly vyšlechtěné pro jejich květy, ale některé ze zahradních kultivarů jsou zajímavé pro dekorativní listy a některé jsou okrasné kůrou nebo mají dekorativní větvičky.
Zástupci některých druhů
|
|
Příklady hybridů
|
|
(Zdroj: RBG, Edinburgh),[4]
Rozdělení „azalek“
- Hrnkové azalky (R. simsii)
- Neopadavé druhy:
- japonské azalky (R. japonicum)
- zahradní azalky(R. Molle, letní zelená)
- Rhododendron luteum (dříve Rhododendron flavum G. Don; dříve Azalea Pontica), je jedinou evropskou azalkou
- Rhododendron calenulaceum (Michaux) z Appalačského pohoří, USA
Odkazy
Reference
- Goetsch, L. A., Eckert, A. J. & Hall, B. D. (2005). The molecular systematics of Rhododendron (Ericaceae): A Phylogeny based upon RPB2 gene sequences. Sys. Bot. 30(3): 616-626.
- Summary of Goetsch-Eckert-Hall results. www.flounder.ca [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-27.
- ZICHA, Ondrej. BioLib - Rhododendron (pěnišník): [online]. 9.8. 2009, rev. 9.8. 2009 [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. ((česky))
- KYRAL, Aleš. Rhododendron (Pěnišník/Azalka) [online]. 09.08.2009, rev. 09.08.2009 [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. ((česky)) odrůdy
Literatura
- DOSTÁLKOVÁ, Alžběta. Rododendrony. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství Academia, 1981.