Tatra B2D

V polovině 60. let 20. století vlády Československé socialistické republiky a Německé demokratické republiky sepsaly smlouvu, podle které měla veškerá tramvajová výroba přejít z původního německého závodu VEB Waggonbau Gotha na smíchovský závod ČKD v Praze. V roce 1965 ČKD Tatra Smíchov v rámci RVHP získala monopol výroby tramvají pro východoněmecký trh a začala s vývojem typu Tatra T4 koncepce PCC. Z typu T4 byl odvozen i vlečný vůz B4. Funkční vzorek B4, což byla karoserie Tatry T1 s demontovanou kabinou a řídícím pultem, nesoucí označení BW-3000 (BW znamená Beiwagen, německy vlečný vůz, a 3000 bylo jeho evidenční číslo),[1] a prototyp vlečného vozu Tatra B4 byly nadále zkoušeny v provozu s motorovými vozy. Po zahájení sériové výroby obou typů byly nabídnuty provozovatelům v NDR. Pro menší provozovatele byly tyto typy značně nevýhodné z důvodů vysoké energetické náročnosti koncepce PCC, a také kvůli tomu, že jejich velká kapacita by byla nevyužita. Tito provozovatelé pak žádali výrobce o dodávky koncepčně i technicky zastaralých dvounápravových vozů (poslední dvounápravové vozy byly v Československu vyrobeny v 50. letech). ČKD proto přebrala kompletní technickou dokumentaci k německým tramvajím Gotha T2-62, podle které vyrobila v roce 1966 prototyp vozu T2D, z něhož byl odvozen i vlečný vůz. Prototyp B2D však nebyl vyroben a přešlo se ihned k sériové výrobě. Krátká sériová výroba typu B2D probíhala v letech 1967–1968.[1]

Písmeno B v typovém označení znamená Beiwagen (německy vlečný vůz), číslice 2 značí dvě nápravy a písmeno D (=Deutschland, tedy Německo) vzešlo z typového označování tramvají Tatra.

V roce 1962 byla navržena zásadní modernizace stávajícího typu Gotha T2-61, čímž vznikl typ Gotha T2-62. Od něj byl odvozen vlečný vůz B2-62, na němž se modernizace projevila nouzovým brzdným systémem pro cestující, centrálním ovládáním dveří, výstrahami a osvětlením z motorového vozu, příčnými sedačkami se záchytnými madly namísto podélných lavic a novým osvětlením, které umožňovala řada žárovkových světel uprostřed stropu (namísto zářivkových). Později se do vozů začaly montovat dveře vyrobené z lisovaného plechu, namísto původních dřevěných, s novým opticko-akustickým výstražným systémem.

Tatra B2D je jednosměrný dvounápravový vlečný tramvajový vůz. Konstrukčně vůz vycházel z typu T2-62 (resp. B2-62), karoserie byla svařená z ocelových profilů, v interiéru se nacházely příčně uspořádané sedačky s madly a byl zde i výstražný systém. V závodě ČKD Tatra Smíchov se vyráběly hrubé stavby vozových skříní, do kterých se následně montovaly díly od německých výrobců a nakonec se prováděla finální montáž vozů.[2] Vozy mohly být provozovány na rozchodech koleje 1000–1524 mm.[3] Obvykle se provozovaly třívozové soupravy T2D+B2D+B2D (tzv. grosszugy), nebo dvouvozové soupravy T2D+B2D.

V roce 2018 se v pravidelném provozu nacházel jediný vůz. Jde o vlečný vůz B2D ev. č. 26, vyrobený v roce 1968 a provozovaný na dráze Kirnitzschtalbahn u Bad Schandau.

V letech 1967 až 1968 bylo vyrobeno 116 vozů B2D.

Současný stát	Město	Článek	Typ	Roky dodávek	Počet vozů	Evidenční čísla při dodání	Poznámky	Zdroj
Německo Německo	Brandenburg an der Havel	článek	B2D	1968	2 kusy	58–59		[2][4][5]
	Cvikov	článek	B2D	1968	1 kus	241
	Erfurt	článek	B2D	1967–1968	2 kusy	280–281
	Görlitz	článek	B2D	1968	2 kusy	68–69
	Halle (Saale)	článek	B2D	1967–1968	97 kusů	409–505
	Chotěbuz	článek	B2D	1967	11 kusů	94–104
	Plavno	článek	B2D	1968	1 kus	22

• Boveraclub (jenský vůz ev. č. 197)
• Bad Schandau (cvikovský vůz ev. č. 26)