Tarot
Taroty (tarocchi, trionfi) jsou původně hrací karty s nejasným původem. Nejčastěji jsou spojovány se hrou Taroky či s vykládáním budoucnosti. Názory na jejich původ i využití, stejně jako na jejich symboliku a její funkci, se značně různí.
Historie
Doba a místo vzniku tarotových karet jsou neznámé, z historických pramenů je však nesporné, že poprvé se objevily v Evropě.[1] Z několika dochovaných středověkých právních listin, jež zakazovaly (a přesně vypočítávaly) všechny tehdy známé hazardní hry, se dá odvodit, že na konci 13. století ještě známy nebyly, nezmiňovali se o nich ani Petrarca, který v polovině 14. století napsal pojednání o hazardních hrách, či jeho současník Boccaccio, který ve svém Dekameronu postupně uváděl všechny tehdy známé neřesti.[1] První dochovaná zmínka o hracích kartách je pravděpodobně v zákoně bernského kantonu z roku 1367 (jenž je zakazoval), podobné zákony jsou známy např. z italské Florencie (1376), francouzského Marseille (1381), Lille (1382) či německého Ulmu (1397).[1]
V novověku k nejdůležitějším tarotovým kartám patřil Wirthův tarot z konce 19. století, který vytvořil francouzský hermetik Osvald Wirth. Ve dvacátem století pak k nejdůležitějším patří Crowleyův tarot, nazvaný podle anglického okultisty Aleistera Crowleyho.
Mezi několika tarotovými hrami, které vznikaly za prvé republiky v Československu je nejdůležitější tzv. Lasenicův tarot, nazvaný tak podle hermetika Petra Kohouta, který byl znám jako Pierre de Lasenic. Výtvarné provedení originálních karet je dílem Lasenicova blízkého přítele a žáka, prof. Vladislava Kužela. Spolu s karetní sadou vznikla také kniha Tarot, klíč k iniciaci.
V sedmdesátých letech 20. století začala vznikat velká tarotová arkána českého hermetika Josefa Loudy, známého pod pseudonymem Theofanus Abba. Výtvarně je pracoval Martin Stejskal, který k nim v 90. letech připojil i malá arkána a na konci roku 2018 byla hra, spolu s celým dílem Theofana Abby, vydána.
Roku 2021 zveřejnila americká výzkumná agentura Springstide Research Institute výsledky výzkumu, podle něhož u generace Z roste obliba tarotu a podobných praktik.[2]
