Tana severní
Tana severní (Tupaia belangeri) je drobný savec z čeledi tanovitých. Obývají tropické pralesy Jihovýchodní Asie do nadmořské výšky 1000 metrů.
Tana severní | |
---|---|
tana severní | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | tany (Scandentia) |
Čeleď | tanovití (Tupaiidae) |
Rod | tana (Tupaia) |
Binomické jméno | |
Tupaia belangeri (Wagner, 1841) | |
Areál rozšíření
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Tana severní je drobný živočich o hmotností 100 až 150 gramů, její délka těla je od 12,5 do 18 cm, osrstěný ocas má dlouhý 14,5 až 17,5 cm. Má dlouhé štíhlé tělo, zřetelné ušní boltce a velké černé oči. Končetiny mají stejně dlouhé, chodidla jsou lysá, prsty mají zakřivé drápky. Mají dlouhý čenich bez viditelných hmatových vousků a stejně jako ostatní tany vyvinutý podjazyk, který požívají k čistění své šedivé až šedočerné srsti.
Stravování
Jsou to všežravci, živí se různými tropickými plody, semeny i listy určitých stromů, ale hlavně svým protáhlým čenichem prohledávají spadlé listí a trouchnivějící dřevo, aby tam nalezli hlavní složku své potravy bezobratlé i drobné obratlovce, někdy uloví i malé savce. Při hledání potravy se orientují převážně zrakem, málo čichem.
Způsob života
Jsou to výrazně denní živočichové, zdržují se na stromech i na zemi. Stejně hbitě jako po zemi se pohybují ve větvích, dlouhé pohyblivé prsty s ostrými drápy umožňují pevné uchycení větví. Kořist chytají a usmrcují špičatými předními zuby, stoličky používají k drcení potravy. Při žrádle sedí na zadních nohou a kořist si přidržují předními končetinami po způsobu veverek. Samec se samicí sdílí společné hnízdo v dutině stromů.
Rozmnožování
Samice po 45 až 55 dnech březostí rodí 1 až 2 holá mláďata vážící jen 10 až 15 gramů, která ukládá do nového hnízda v dutině stromu. Rodiče shánějí přes den potravu a přebývají v jiném hnízdě, samice přichází mladé nakojit jen jednou denně. Mláďata rychle rostou, asi měsíc stará mláďata jsou odstaven a již žijí společně s rodiči a ve věku dvou měsíců jsou téměř stejně veliká. Pohlavní dospělost dosahují za 2 až 4 měsíce. Dožívají se v přírodě asi pěti let a v umělých chovech 12 let.
Chov v zoo
Tento druh je chován přibližně ve čtyřech desítkách evropských zoo (stav jaro 2019). V rámci Česka se jedná o čtyři zoo:
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento druh k vidění od roku 2001. O rok později se podařilo odchovat první mládě.[2] Původně byly tany vystavovány v pavilonu malých živočichů, který se proměnil v pavilon Afrika zblízka. Od roku 2004 jsou vystaveny v pavilonu Indonéská džungle. Právě mládě tan severních v tomto pavilonu se v prosinci 2004 stalo vůbec prvním odchovem této významné chovatelsko-expoziční stavby.[3] V průběhu roku 2018 byla odchována tři mláďata. Na konci roku 2018 bylo chováno pět jedinců.[4] V roce 2019 se podařilo odchovat 12 mláďat a na konci roku zoo chovala 13 jedinců.[5][6] Na počátku února 2020 přišla na svět dvě mláďata a v závěru následujícího měsíce následovala další dvě.[7]
Odkazy
Reference
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
- Tana severní - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
- První "indonéské" mládě. Trojský koník. 2005, čís. 1, s. 5.
- Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (česky)
- Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019
- Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online.
Literatura
- DOBRORUKA, Luděk. Zvířata celého světa. Svazek 5. [s.l.]: Státní zemědělské nakladatelství, 1979.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu tana severní na Wikimedia Commons
- www.reflex.cz Archivováno 16. 10. 2007 na Wayback Machine
- www.savci.upol.cz
- http://zoo-ceske-republiky.blog.cz Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine