Tamara Moyzes

Narodila se v Bratislavě. Má maďarské, židovské a romské předky (její babička byla Romka).[2] Je Židovka a má izraelské občanství.[2][3] V šestnácti letech se rozhodla naučit hebrejsky.[2] Po střední škole odjela poprvé na tři roky do Izraele.[3] V mládí byla také sionistka, ale při dalším dvouletém studijním pobytu v Izraeli svůj názor změnila a podle vlastního vyjádření se z ní stala mírová aktivistka za Palestinu.[3] Sama se cítí jako kosmopolitka a vžívá se do rolí menšin.[4]

Absolvovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Bratislavě (v letech 1991–1995). Poté studovala na Akademii výtvarných umění v Bratislavě a na Institutu výtvarných umění Avni v izraelském Tel Avivu. V letech 2000–2005 vystudovala ateliér nových médií pražské AVU.[5]

Tamara Moyzes se věnuje dokumentární tvorbě, videoartu a novým médiím. Tvoří fiktivní videodokumenty, v kterých často využívá parodických postupů, ironie. Usiluje o intervence do veřejného prostoru. Dlouhodobě se zabývá problematikou postavení menšin, xenofobie, rasismu a nacionalismu, např. v izraelsko-palestinském konfliktu, romské problematice; také feminismu a náboženství. Na některých projektech s ní spolupracuje její manžel, izraelský umělec Shlomi Yaffe.

Tamara Moyzes produkčně spolupracovala např. s galerií Roxy NoD, kde také v roce 2005 začala působit jako kurátorka. Připravila například mezinárodní výstavu Czechpoint (se Zuzanou Štefkovou, 2006–2008 v galeriích NoD a C2C v Praze, PGU v Žilině, LIGET v Budapešti, Arsenal v Polsku),[13] výstavu českého videoartu v Košicích, výstavu Girls against Boys v galerii Szara v polském Štětíně či výstavu DOOR v pražské Hale C (r. 2009). V roce 2011 při příležitosti Světového romského festivalu Khamoro kurátorsky připravila výstavu „Segregace vážně škodí vám i lidem ve vašem okolí“ v Galerii Ministerstva kultury a Galerii Napa.[2]

Tamara Moyzes se hlásí k feminismu.[14] Společně se Zuzanou Štefkovou založila ženskou uměleckou skupinu „5. kolona“, která organizuje akce na pomezí politického umění a aktivismu. S ní se např. 13. srpna 2011 účastnila průvodu Prague Pride a 15. září téhož roku zorganizovala demonstraci u památníku Jad vašem v Izraeli za odvolání Ladislava Bátory z ministerstva školství.[15] V roce 2013 se spolu se svým izraelským manželem Shlomi Yaffem zúčastnila recesistického Pochodu proti Čechům, při kterém byl symbolicky oběšen Brouk Pytlík jako symbol všech Čechů a který měl poukázat na údajný rasismus v české společnosti.[16]

Moyzes je přesvědčena, že je velmi potřebné, aby česká společnost nebyla tolik homogenní. Je pro vyšší pohyb cizinců, podle ní je třeba začít již u dětí a importovat do českých školních tříd Afroameričany a Asiaty, aby děti již odmala vnímaly diverzitu jako normální. Podporuje také adopci dětí homosexuály.[4]