Tabríz (koberec)

Koberce se obvykle vážou z vlněné nebo hedvábné příze na bavlněné podkladové tkanině. Vzorování je velmi rozmanité – od jednoduchých figurálních motivů a medailonů až po trojrozměrné vzory s velmi širokou paletou barev a odstínů mědi, zlata, sloní kosti, modré, zelené aj.[2]

Koberce jsou vázané tzv. symetrickými uzly v hustotě cca 200 000 až 1 milion na m². Hustota uzlů se zde měří jednotkou Raj (počet uzlů na cca 7 cm šířky koberce), která je obvykle označena na rubu koberce. Jakost koberců sahá od podřadných bazarových až po výrobky vzácného uměleckého řemesla (např. koberec 400 × 500 cm s 250 000 uzly /m² nabízený za 42 500 €).[3] Hodnota tabrízských koberců je závislá vedle jemnosti především na sestavení barev a způsobu vzorování.[4]

Tabríz je jedno z nejstarších středisek výroby koberců v Íránu. Období mezi 12. a 16. stoletím je zde považováno za nejvýraznější etapu v rozvoji tohoto řemesla. Po jistém úpadku došlo v 19. století k renezanci, když se v Tabrízu usadilo několik nejznámějších výrobců koberců a zvýšil se prodej do Evropy.[5]

Ve 2. dekádě 21. století se zabývalo výrobou tabrízských koberců asi 120 000 lidí. Na rozdíl od jiných regionů vázali zde koberce převážně muži, z nich pracovalo asi 30 % v manufakturách, 40 % jako domáčtí výrobci ve městě a 30 % v okolních vesnicích. Naprostá většina výrobků pocházela z městské produkce, jen asi 1/10 z venkova, asi 40 % šlo na export (v roce 2012 za 180 milionů USD = 35 % celkového vývozu íránských koberců).[6]

• 
  Heyvanli ze 2. čtvrtiny 16. století
• 
  Tabríz ze 2. čtvrtiny 16. století
• 
  Afšán z 18. století
• 
  Zili z 19. století
• 
  Bachšaiš z 19. století
• 
  Tabríz z roku 2005 (810 000 uzlů/m², vlas vlna/hedvábí na hedvábném podkladě)