Tažovice (zámek)

První písemná zmínka o Tažovicích pochází z roku 1360. Tvrz ve vesnici byla poprvé zmíněna až roku 1544,[2] ale existovala už ve čtrnáctém století.[3] Nejstaršími známými držiteli vesnice byli Oldřich Tažovec z Ohrazenic a Petr z Tažovic, kteří užívali erb se dvěma vedle sebe položenými klíči. Po roce 1390 byl majitelem Lvík z Tažovic a na počátku patnáctého století žili jeho synové Bohuslav a Oldřich z Tažovic. Posledním známým příslušníkem rodu byl Jan Tažovec z Tažovic připomínaný roku 1445, který však sídlil v Němčicích. Tažovice v roce 1466 patřily Rendlovi z Úšavy.[4]

Okolo roku 1520 v Tažovicích sídlil Václav Chřepický z Madliškovic, který celý statek prodal Petrovi Sedleckému od Dubu.[4] Dalšími majiteli se stali Petrovi synové Jan starší a Jan mladší Sedlečtí, kteří roku 1544 Tašovicemi pojistili věno své matky Magdalény z Cetně. Právě při této příležitosti byla poprvé zmíněna tvrz. Svůj společný majetek si roku 1569 nechali zapsat do desk zemských. Patřily k němu Tažovice se dvorem a tvrzí, Tažovická Lhota a Zvotoky.[2] Když roku 1583 zemřel Jan starší, dohodl se jeho bratr s vdovou Alenou Sedleckou z Malovic, že nebude požadovat bratrovu polovinu panství. Svůj podíl roku 1587 prodal Janu Markvartovi Kocovi z Dobrše, který jej připojil k Ohrazenicím. Alena Sedlecká z Malovic druhou polovinu Tažovic vlastnila až do své smrti. Statek po ní převzal Petr Mikuláš z Malovic, který však musel vypořádat nároky jejích sester, k čemuž mu Alena odkázala peníze.[4]

Petr Mikuláš z Malovic žil ještě v roce 1629 a zanechal po sobě tři syny. Jeho polovinu Tažovic zdědil Jan Dětleb Malovec z Malovic, který svůj majetek odkázal bratrovi Janu Kryštofovi a synům bratra Mikuláše. Když roku 1663 zemřel, zdědily jeho část statku Jan Kryštof a Mikuláš Malovcové. Malovcové o tažovický majetek přišli roku 1669, kdy jej prodali Markétě Voračické z Paběnic, protože neměli dostatek prostředků, aby vyplatili podíly dětí dcery Jana Kryštofa. Markéta o tři roky později zemřela a Jan Kryštof Malovec roku 1680 prodal polovinu Tažovic Janu Kryštofu Kocovi z Dobrše na Ohrazenicích.[4]

Část vsi, která patřila Kocům, byla mezitím oddělena od ohrazenického panství, pro Adama Koce z Dobrše, který roku 1615 zemřel. Jeho dědicem byl syn Jan Markvart. V letech 1628–1629 používal přídomek na Tažovicích Zdeněk Vojslav z Branišova, ale roku 1646 už byl majitelem znovu Adamův syn Jan Markvart, který svou část opět připojil k Ohrazenicím. Celý tažovický statek tak získal až roku 1680 Jan Kryštof Koc. Adam Humprecht Fortunát Koc o rok později Tažovice prodal Františku Eusebiu Khuenovi z Belasy, ale roku 1695 je Kocové získali zpět.[4] Doba přestavby na barokní zámek je nejasná. Podle Památkového katalogu byli inciátory přestavby Malovcové a pánovy z Belasy,[3] ale Emanuel Poche uvádí, že přestavba proběhla až v první čtvrtině osmnáctého století.[5]

Kocové nechali na počátku sedmnáctého století tvrz přestavět na zámek, na který přenesli sídlo panství z Ohrazenic.[4] Tažovice jim poté patřily až do roku 1776, kdy je Jan Markvart prodal Václavovi z Rumerskirchu, aby mohl splatit své dluhy. Roku 1793 zámek koupili manželé Benedikt a Monika z Lobes,[2] kteří nechali provést empírové úpravy.[5] Dalším majitelem se v roce 1825 stal František Šafařík a od roku 1869 rodina Mayerů.[2]

Ve druhé polovině dvacátého století zámek vlastnila Inženýrská dodavatelská organizace továren strojírenské techniky v Praze, která jej upravila na přechodné bydlení pro své zaměstnance.[2] Těmito úpravami došlo k rozsáhlému poškození památkových hodnot zámku i přilehlého parku.[3]

Hlavní zámecká budova je jednopatrová a má dvě křídla. Empírové fasády z doby okolo roku 1800 zanikly při úpravách ve druhé polovině dvacátého století. Na východní straně se nachází nádvoří ohraničené balustrádou, ve kterém je květinová zahrada s kašnou, na níž je umístěn erb Kryštofa Koce a jeho manželky Anny Vojnické z Branišova. Architektonicky řešené zahrada k budově přiléhá i ze západní strany. V parteru je druhá květinová zahrada s kašnou. Na zahradu navazuje kaskáda, nad níž stojí nízký pavilon a dále areál uzavírá ohradní zeď se slepou bránou. Ve středu brány je výklenek s torzem sochy.[2] Francouzský park vedl k označení tažovického zámku jako Versailles v Pošumaví.[3]

Zámecká budova má nároží zdůrazněná bosováním a fasádu člení pilastry. Místnosti v přízemí mají valené klenby nebo valené klenby s výsečemi. Součástí areálu je hospodářský dvůr založený okolo roku 1700.[5]