T30 (tank)

S vývojem čtyř těžkých tanků se začalo v roce 1944; jednalo se dva tanky T29 vybavené 105mm dělem T5 ve věži a dva tanky T30 vyzbrojené 155mm dělem T7.[1] Na verzích T30 se začalo pracovat v dubnu 1945 a vývoj byl dokončen v roce 1947.[2] Až na nezbytné úpravy vyvolané použitím rozdílného motoru Continental 810 HP,[3] měly oba tanky shodný podvozek.[4]

155milimetrový tankový kanón T7 patřil k největším dělům, jimiž byl kdy americký tank vybaven.[5] Střílel jak protipancéřovými dělostřeleckými granáty, tak tříštivými dělostřeleckými granáty. Nabíjecí zařízení bylo vybaveno pružinovým nabijákem.[3] Věž tanku byla poměrně vysoká, aby pojala stojící nabíječe a dělovou lafetu. I tak však mohlo být dělo nabíjeno jen v omezeném náměru.
Tank s sebou mohl vézt až 34 protipancéřových a tříštivých granátů.[5]

Kanón T7 používal dělenou munici. Projektil vážil 43 kg a prachová náplň 18 kg. Manipulace s nimi byla poměrně velmi obtížná, což bylo jednou z příčin velmi nízké rychlosti palby (2 rány za minutu se dvěma nabíječi).[6],[7]

Posádka tanku byla šestičlenná – řidič a radista v trupu, velitel, střelec a dva nabíječi ve věži.

Tank verze T30 označený T30E1 byl vybaven nabíjecím automatem, který měl usnadnit manipulaci s municí. Automat sklopil dělo do nabíjecí polohy, uvolnil závěr, zatlačil granát do nábojové komory a připravil dělo k palbě tím, že je navrátil do původního úhlu. Pro automatický vyhazovač nábojnic musela být zadní část věže vybavena dalším poklopem.[8]

Další variantou byla verze T30E2.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku T30 Heavy Tank na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu T30 na Wikimedia Commons