M26 Pershing

Varianta T25E1

USA mezi dvěma světovými válkami nevěnovaly vývoji tanků tolik pozornosti, jako evropské země už z toho důvodu, že se necítily přímo vojensky ohroženy. Situace se změnila po vypuknutí 2. světové války, kdy bylo jen otázkou času, kdy se válečného konfliktu zúčastní i americká armáda. Přesto se však Američané soustředili na vývoj a výrobu lehkých tanků (např. M-3 Stuart), či středních tanků (M4 Sherman), které nijak nezaostávaly za staršími typy tanků německých. Situace se nezměnila ani po nástupu nových německých tanků Tiger I a Panther, protože Američané uplatňovali taktiku jejich ničení nasazením vysokého počtu Shermanů, které útočily na německé tanky v početní převaze a přes vyšší ztráty je ničily.[4] Další taktikou bylo ničení těžkých německých tanků stíhacím a bitevním letectvem. Situace se změnila až po invazi v Normandii, kde Shermany narážely na bránící se Tigery a Panthery, které jim způsobovaly značné ztráty. Proto byly v USA obnoveny práce na rozpracovaném projektu T26 z roku 1942[3] a do konce roku 1944 byly vyrobeny první tanky M26 Pershing, jejichž bojové nasazení na západní frontě na sebe nedalo dlouho čekat.

M26 v Plzni

Tank M26 Pershing měl vynikající balistické tvarování korby i věže, čímž se mu dostalo stejně dobré pasívní ochrany, jako o 15 tun těžšímu tanku Tiger I. Díky tomu měl vynikající pohyblivost, manévrovatelnost i rychlost. Jeho kanón M3 ráže 90 mm lze srovnat s 88mm kanónem KwK 36 v Tigeru I. Pershing měl i efektivní systém zaměřování díky stabilizátoru kanónu a rychlejšímu otáčení věže. S kanónem byl spřažen koaxiální kulomet M1919A4 ráže 7,62 mm. Stejný kulomet byl instalován v čelním pancíři, na stojanu věže byl upevněn protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm. Podvozek sestával z dvojice šesti dvojitých pojezdových kol odpružených na torzních tyčích, hnacích kol vzadu, napínacích kol vpředu a pěti napínacích kladek. Pohon tanku zajišťoval benzinový motor Ford GAF V8 o objemu 18 l, který byl uložený v jeho zadní části, a hydromechanická automatická převodovka typu Torquematic

Tank M26 Pershing byl původně zařazen do kategorie těžkých tanků, i když byl zhruba o 4 tuny lehčí, než německý střední tank Panther. Od poloviny roku 1945 byl překlasifikován jako střední tank.

Od listopadu 1944 do června 1945 bylo vyrobeno 1436 ks, do roku 1951 bylo vyrobeno 1000 ks tanků Pershing.

Tanky Pershing v Koreji

Po německé ofenzívě v Ardenách se ukázalo, že americko-britským silám chybí tank, který by v přímém boji obstál s německými Panthery, Tigery i Königstigery. Američané proto v lednu roku 1945 poslali do Evropy prvních dvacet Pershingů, které byly přiřazeny k 3. a 9. tankové divizi.[3] Další dvě stovky Pershingů dorazily do Evropy začátkem března. K prvním soubojům Pershingů s Tigery začalo docházet v únoru 1945. Nejznámějším střetem je ten ze 7. března 1945, kdy Pershing zničil Panthera díky stabilizátoru, jelikož první ze tří střel vypálil ještě za jízdy, což němečtí tankisté nemohli, neboť jim přesnou střelbu za jízdy absence stabilizátoru v jejich strojích nedovolovala.[5] Nicméně, všechny střely zasáhly Panthera do boku, kde byl pancíř mnohem slabší. Díky tomu zasáhl palivovou nádrž a následný požár tank zničil. Každopádně, vzhledem k pozdnímu nasazení a malému počtu do bojů Pershing významněji nezasáhl.[2]

Následně byly tyto stroje nasazeny ve válečném konfliktu v Koreji, kde si vedly dobře proti sovětským tankům T-34. Nízký výkon motoru však v hornatém terénu Koreje neblaze ovlivňoval jeho použití, což nakonec vedlo k jeho nahrazení za inovovaný M46 Patton.