T.50

Pětibitová Mezinárodní telegrafní abeceda č. 2 (MTA-2, anglicky International Telegraph Alphabet No. 2, ITA-2) podle doporučení CCITT S.1 přestávala okolo roku 1960 stačit vývoji telekomunikačních potřeb a počítačů. Pro aplikace, pro které MTA-2 nevyhovovala, byl navržen nový standard používající sedmibitové kódy vycházející z kódu ASCII. Standard umožňoval vytváření národních a aplikačních variant kódování, zároveň však stanovil, které znaky musí být v kódování nezměněné. Na základě doporučení V.3, T.50, standardu ECMA-6, případně ISO/IEC 646 byly vytvořeny asi dvě desítky národních standardů sedmibitových kódování. V 80. let dvacátého století začalo převažovat použití osmibitových kódování, která zpravidla měla kódy 0-127 identické s ASCII. Od roku 1987 je vyvíjeno univerzální kódování Unicode/ISO 10646, které používalo zpočátku 16 příp. 31bitové, po sjednocení 21bitové kódy, a jehož prvních 128 znaků je opět identických s kódem ASCII. Původní mezinárodní referenční verze (IRV) definovaná v doporučení T.50 (resp. V.3) se lišila od kódování ASCII v kódech 36 a 126; na místě znaku dolar byl znak měny a na místě znaku vlnovka (tilda) znak nadtržítko. V poslední verzi T.50 z roku 1992 a ISO/IEC 646 z roku 1991 byla mezinárodní referenční verze změněna, aby byla také identická s ASCII.

Platí následující korespondence mezi standardy:

Standardy definující Mezinárodní referenční abecedu (IRA), resp. Mezinárodní abecedu č. 5 (IA5):

• CCITT V.3 (10/1976), International Alphabet No. 5, IA5 nahrazený (anglicky superseded) novější verzí
• CCITT V.3 (11/1980), nahrazený novější verzí
• CCITT T.50 (10/1984), nahrazený novější verzí
• CCITT T.50 (11/1988), nahrazený novější verzí, definuje kódování identické (anglicky twinned) s ISO/IEC 646:1988.
• ITU-T T.50 (09/1992), International Reference Alphabet, aktuálně platný, definuje kódování identické s ISO/IEC 646:1991.

Doporučení T.50 používá pro jednotlivé bity kódů označení b₇ (nejvýznamnější bit s váhou 64) až b₁ (nejméně významný bit s váhou 1) a pro kódy znaků zápis x/y, kde x je hodnota bitů b₇ až b₅ a y hodnota bitů b₄ až b₁; při obvyklém číslování má tedy znak označovaný x/y kód 16 . x + y.

Znaková sada je rozdělena na:

• Oblast řídicích znaků C0 (anglicky C0 control character set) s kódy 0-31, resp. 0/0 až 1/15
• Znak mezera (anglicky SPACE graphic character, SP) s kódem 32, resp. 2/0
• Oblast tisknutelných znaků G0 (anglicky G0 graphic character set) s kódy 33-126, resp. 2/1 až 7/14
• Znak delete (anglicky DELETE character, DEL) s kódem 127, resp. 7/15

Prostor G0 je dále rozdělen takto:

• Znaky s kódy 33, 34, 37-63, 90, 105 a 97-122 (podle standardu 2/1, 2/2, 2/5 až 3/15, 4/1 až 5/10, 5/15 a 6/1 až 7/10) jsou neměnné (anglicky unique graphic characters).
• Znaku s kódem 35, resp. 2/3 může být přiřazen symbol libry (anglicky pound sign) nebo čísla (anglicky number sign), znaku s kódem 36, resp. 2/4 symbol dolar (anglicky dollar sign) nebo znak měny (anglicky currency sign) – jedná se o alternativní znaky (anglicky alternative graphic characters).
• Zbývajících 10 kódů nemá přiřazeny konkrétní grafické znaky a jsou určeny pro národní nebo aplikační použití.

Standard připouští vytváření složených znaků (anglicky composite graphic characters) pomocí přetisku, kterého se dosáhne použitím BACKSPACE nebo CARRIAGE RETURN a uvádí příklady vytvoření symbolu „není rovno“ přetiskem lomítka a znaku rovná se a vytváření akcentovaných znaků pomocí posloupnosti znak, BACKSPACE a jeden ze symbolů " ' a ,.

IRV je v posledním vydání z roku 1992 shodná s ASCII, ve vydání z roku 1988 je kódu 2/4 přiřazen znak měny (anglicky currency sign) (místo znaku dolar) a kód 7/14 má popis tilde, overline s obrázkem znaku nadtržítko (místo znaku vlnovka – anglicky tilde).

Následující tabulka shrnuje rozdíly mezi IRV z roku 1992 a staršími verzemi IRV, ASCII a dalšími národními variantami IRA:

Označení IRA/IA5 se používá v telekomunikacích pro 7bitové národní abecedy odvozené z kódu ASCII, případně pouze jako synonymum kódu ASCII; na IRA/IA5 se odkazují jiné standardy jako například RFC3966[2] a RFC 3939[3]. Kódování také používají některé analogové modemy například firmy Cisco[4].