T-14 (tank)

Při vývoji tanku a celé platformy Armata byly použity některé výsledky z předchozích projektů Objekt 195 (T-95) a Objekt 640 (Černý orel), které probíhaly mezi lety 1990 až 2010. Tank T-14 (dříve označovaný také jako T-99) je od roku 2009 vyvíjen Uralskou konstrukční kanceláří dopravního strojírenství UKBTM ve spolupráci s firmou Uralvagonzavod v Nižném Tagilu.

V letech 2014–2015 byla vyrobena série asi 20 kusů patřící Ruské federace určených pro testování jednotlivých systémů a další armádní zkoušky. Vývojové práce stále probíhají a definitivní sériová verze se může od dosud předvedených tanků lišit, zejména to platí pro věž, její výzbroj a pancéřování. Státní zkoušky tohoto typu byly zahájeny v druhém pololetí roku 2016 a budou probíhat minimálně do roku 2017. Podle vyjádření Dmitrije Rogozina, místopředsedy ruské vlády, bude v září 2017 rozhodnuto o objemu výroby tanků T-14 Armata.[7] Podle informací ruského deníku Izvestija z května 2017 měl být T-14 zařazen do výzbroje ruské armády až po roce 2020. V roce 2015 přitom ruská média hovořila o dodávkách 2 300 kusů do roku 2020. První stroje budou zařazeny do výzbroje elitního 1. gardového tankového pluku 2. gardové motostřelecké tamanské divize.[5]

Někteří experti vyjádřili názor, že výroba typu může být zdržena vzhledem k použití elektroniky dovážené ze západních zemí, obtížněji dostupným vzhledem k mezinárodním sankcím uvaleným na Ruskou federaci po anexi Krymu.[8] Dalším problematickým bodem může být také dluh výrobce, společnosti Uralvagonzavod, ve výši 200 miliard rublů (asi 72 miliard Kč). Největšími věřiteli jsou ruské banky Sberbank, Gazprombank a Alfa-Bank.

Výroba jednoho tanku vyjde zhruba na 250 milionů rublů.[9]

Tank je vybaven novým dálkově ovládaným vysokotlakým kanónem ráže 125 mm 2A82-1M s hladkým vývrtem. Oproti starší verzi kanónu 2A82 došlo k prodloužení hlavně ze 48 na 52 ráží, čímž se pravděpodobně zvýšila přesnost i úsťová rychlost vystřeleného náboje. Hlaveň není vybavena ejektorem, protože díky bezosádkovému uspořádání věže není nutný odtah spalin a kouře.

Tank by měl podle dostupných informací čelně odolat zásahu libovolnou existující munici^[zdroj?!] - včetně podkaliberní tankové munice s uranovým penetrátorem. Z boků a zezadu by měl odolávat pěchotní protitankové výzbroji. Složení a konstrukce pancíře jsou utajované. Systémy aktivní ochrany by měly být schopný odklonit nebo zničit přilétající střely až do rychlosti 1 700 m/s^[zdroj?!] (vyvíjen by měl být systém zvládající 3 000 m/s). Systém se skládá z několika vrstev. V první linii se aktivně snaží otočit věž k útočníkovi a zneškodnit především pomalejší střely ještě v letové fázi, případně pravděpodobně umí aktivně napadnout útočníka. Dále využívá v reakci na zaměření laserem/radarem nebo detekci přilétající střely automatická protiopatření v podobě clony, která znemožní zaměření tanku jak opticky tak infračerveně nebo radarově, aktivně ruší spojení přilétajících střel, a na krátkou vzdálenost využívá výmětnice s tříštivou směrovanou náloží. Aktivní pancíř počítá s tandemovou kumulativní municí a má vylepšenou účinnost proti munici podkaliberní. Posádka je na rozdíl od koncepčně starších tanků v odděleném a zvláště pancéřovaném prostoru v přední části trupu (někdy je uváděno^[kým?] že prostor posádky tvoří titanová skořepina).

• Dálkově ovládaný kanón ráže 125 mm (2A82-1M, délka 52 ráží) s hladkým vývrtem, bez ejektoru
• Kulomet ráže 12,7 mm (6P49 Kord) s 300 náboji - variantně
• Kulomet ráže 7,62 mm (6P7K PKTM) s 1000 náboji - variantně
• Bezosádková věž
• Automatický systém nabíjení kanónu (45 nábojů, z toho 32 v nabíjecím zařízení)
• Bojový prostor pro tříčlennou osádku umístěn v přední části trupu tanku
• Kompozitní pancíř (v něm také ocel 44S-SV-Š) doplněný
  • systémem aktivní ochrany typu Afganit s Dopplerovým radarem
  • systémem ochrany horní polosféry
  • systémem dynamické ochrany typu Malachit
• Přeplňovaný dvanáctiválcový dieselový motor ČTZ 12N360 (A-85-3A) s maximálním výkonem 1500 k ve standardním bojovém režimu se servisní dobou 2000 h. V nebojovém režimu a sníženém výkonu 1200 k se servisní doba prodlouží až na 10 000 h. V krátkodobém nouzovém režimu může motor teoreticky vyvinout výkon až 2000 k, ovšem při významném snížení servisního intervalu.
• Automatická mechanická převodovka (12 rychlostí)
• Aktivní podvozek se 7 páry pojezdových kol (tanky T-64/72/80/90 mají pouze 6 párů pojezdových kol)

• 
  pohled z boku
• 
  pohled zezadu
• 
  pohled zepředu
• 
  detail výfuku a zadních pojezdových kol
• 
  detail výlezu velitele a řidiče

• Obrázky, zvuky či videa k tématu T-14 na Wikimedia Commons
• (anglicky) New Russian armor - First analysis
• (rusky) Ukázka aktivně ničené střely