Třebnice (zámek)

Doba založení původní třebnické tvrze je nejasná. V roce 1379 vesnice patřila Rožmberkům, ale později v ní vzniklo několik drobných statků. V roce 1579 se vlastníkem vsi stal Jakub Krčín, po kterém ji zdědila dcera Kateřina. Ta se provdala za Maxmiliána Velemyského z Velemyšlevsi a na Mitrovicích.[2]

Do majetku Radeckých z Radče se Třebnice dostala v roce 1659, když ji Jan Černín z Chudenic prodal Janu Jiřímu Radeckému z Radče na Uhřicích. V roce 1760 se majitelem statku stal Petr Eusebius Radecký, který zde na místě starší tvrze[3] založil barokní zámek a několik poddanských usedlostí přestavěl na poplužní dvůr. V roce 1766 se mu na zámku narodil syn, pozdější vojevůdce Josef Václav Radecký z Radče. Od roku 1841 zámek patřil Vilému Pistoriusovi, který v poplužním dvoře založil cukrovar. Jeho potomci zámek prodali rodině Šemberů, které patřil až do doby po roce 1945.[2] Ve druhé polovině dvacátého století zámek využívalo lesnické učiliště, pro jehož potřeby byla zrušena kaple[2] a v parku byla v sedmdesátých letech postavena utilitární novostavba.[3]

Dochovaná podoba zámku pochází z konce devatenáctého století, kdy byl přestavěn v novorenesančním slohu.[2] Jednopatrová budova má obdélný půdorys a členitou valbovou střechu. Průčelí budovy zdůrazňuje trojice rizalitů zakočených atikou. K památkově chráněnému areálu patří také zámecký park, rybník a sad. Bývalý hospodářský dvůr je od zámku oddělen.[3]