Třaskavina

Třaskaviny jsou skupinou výbušin, jejíž hlavní vlastností, která je výrazně odlišuje od ostatních skupin výbušin, je velmi rychlý přechod od explozivního hoření k detonaci. Třaskavina uvedená v činnost se nejdříve rozhoří, přejde do explozivního hoření a nakonec detonuje. Tomuto ději se říká akcelerace výbušné přeměny a celý jej lze měřit pouze v mikrosekundách. Třaskaviny jako jediné ze základních skupin výbušin jsou reprodukovaně schopny této akcelerace.

Další významnou vlastností třaskavin je jejich citlivost k vnějším podnětům. Třaskaviny lze uvést k detonaci jednoduchým způsobem, ať už mechanicky (třením, nárazem, nápichem) nebo dodáním tepelné energie (žár, elektrická jiskra).

Třaskaviny jsou v praxi využívané jako iniciátory pro vyvolání detonace méně citlivých výbušin, nejčastěji trhavin. Proto jsou označovány jako primární výbušiny. Schopnost uvést trhavinu v detonaci se nazývá iniciační mohutnost třaskaviny. Ta je závislá na akceleraci výbušné přeměny a také na brizanci třaskaviny.

Brizancí třaskaviny se rozumí ničivé působení třaskaviny na její bezprostřední okolí rázem detonačních zplodin. Brizance roste se zvyšující se počáteční hustotou třaskaviny a s její detonační rychlostí. Samozřejmě i ostatní výbušiny se vyznačují určitou brizancí.

Nejmenší množství třaskaviny, které uvede do plné detonace trhavinu, se nazývá mezní náplň třaskaviny. Plnost detonace trhaviny se posuzuje průrazem olověné destičky. Mezní náplň je samozřejmě různá podle použité třaskaviny a trhaviny. Ovlivňuje ji také hustota a tedy lisovací tlak třaskaviny a trhaviny, průměr náloží a celkové provedení zkoušky.