Třída X (1942)

X-25

XE8 na displeji

Původně vyvíjeny jako armádní miniponorky pro nasazení na řekách. První dva prototypy X3 a X4 postavila společnost Varley Marine ve spolupráci s loděnicí Portsmouth Dockyard. Následující sérii miniponorek X5–X10, X20–X25 a cvičnýczh XT1–XT6 postavily loděnice Vickers-Armstrongs v Barrow. Za války byla vyvinuta ještě mírně zvětšená verze XE. Ta byla určena pro operace v Pacifiku. Patřily do ní miniponorky XE1–XE9, XE11 a XE12, které postavily společnosti Broadbent Markham v Chesterfieldu a Marshall v Gainsborough. Stavba XE10 byla zrušena. Celkem tak bylo postaveno 31 miniponorek všech verzí třídy X, z toho 14 X, šest XT a 11 XE.[1] Miniponorky X3–X5 byly dodány roku 1942, roku 1944 byly dodány X6–X10 a X22 a roku 1945 pak všechna zbývající plavidla.[2]

Interiér miniponorky třídy X

Kvůli malému dosahu byly miniponorky do operační oblasti vlečeny velkými ponorkami tříd S a T. Jejich posádka byla čtyřčlenná. Jejich výzbroj (verze X a XE) tvořily dve nálože upevněné na bocích trupu. Každá obsahovala cca dvě tuny výbušniny Amatol. V blízkosti cíle byly shozeny na mořské dno a odpáleny pomocí časovače. Dále byly vybaveny přechodovou komorou pro žabí muže. Pohonný systém tvořil jeden diesel Gardner o výkonu 42 hp a jeden elektromotor o výkonu 30 shp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 6 uzlů na hladině a 5 uzlů pod hladinou.[1]

Miniponorky X5–X10 byly v říjnu 1943 nasazeny do úspěšné operace Source proti německé bitevní lodi Tirpitz. Posádkám miniponorek se ji podařilo vážně poškodit. Všechny nasazené čluny byly během této operace ztraceny.[1] Dalším úspěšným nasazením bylo dne 31. července 1945 poškození v Singapuru kotvícího japonského těžkého křižníku Takao miniponorkou XE3.[3] Při kolizi byly ztraceny ještě X22 a XE11. Většina přeživších ponorek byla vyřazena v roce 1945. Pouze XE7–XE9 a XE12 byly vyřazeny až v letech 1952–1953. Miniponorka X24 byla zachována jako muzejní exponát.[1]