Třída Wickes

USS Cowell (DD-167) během stavby

USS Blakeley (DD-150)

Objednávka prvních 50 torpédoborců třídy Wickes byla součástí rozsáhlého stavebního programu (Naval Appropriation Act) z roku 1916. Po vstupu USA do války byl jejich počet navýšen o dalších 61 kusů. Oproti přecházející třídě Caldwell měly být torpédoborce třídy Wickes výrazně rychlejší, aby dokázaly držet krok s lehkými křižníky třídy Omaha, což si vyžádalo výrazně silnější pohon.[1]

Financování stavby třídy Wickes začalo ve finančním roce 1917. Celkem bylo postaveno 111 jednotek této třídy. Na stavbě se podílelo celkem osm loděnic: Bath Iron works, William Cramp & Sons ve Filadelfii, Mare Island Navy Yard ve Vallejo, Charleston Navy Yard, Fore River v Quincy, Union Iron Works (Bentleham) v San Franciscu, Newport News a New York Shipbuilding. Existovaly dvě hlavní konstrukční varianty lišící se zejména pohonem, ale i dalším vybavením. Zatímco první navržená loděnicí Bethlehem Steel byla stavěna jejími pobočkami Fore River a Union Iron Works (trupová čísla DD79-92, 95-112, 161-185), druhou navrženou loděnicí Bath Iron Works pak všechny ostatní (podtřída Liberty, trupová čísla DD75-78, 93, 94, 113-160, 181-185). Torpédoborce byly do služby přijaty v letech 1918-1921.[2]

Americké čtyřkomínové torpédoborce uložené ve 20. letech v rezervě

První torpédoborce této třídy byly do služby zařazovány na sklonku první světové války. Za provozu se projevilo několik nedostatků, zejména horší nautické vlastnosti, přílišné zalévání přídě mořskou vodu a nedostatečný dosah, kvůli kterému byla u následující třídy Clemson o 10 % zvětšena zásoba paliva a zároveň byla zvětšena její kormidla.[1]

Roku 1921 se Woolsey potopil po kolizi s jinou lodí a De Long ztroskotal. Ve 30. letech bylo 60 torpédoborců sešrotováno kvůli problémům s jejich kotly Yarrow.[3] Část jich také byla upravena pro plnění odlišných úkolů. Ve 20. a 30. letech bylo 18 plavidel upraveno na lehké minonosky (DM 1-18). V letech 1940-1941 bylo osm plavidel upraveno na rychlé minolovky (DMS 1-8).[4] V letech 1940-1944 bylo 17 plavidel upraveno na rychlé transportní lodě (APD). Další sloužily jako různé pomocné lodě.[3]

Na začátku druhé světové války americké námořnictvo provozovalo ještě 77 torpédoborců této třídy.[5] Celkem 27 jich bylo zapůjčeno Velké Británii a ostatní se po vstupu USA do války zapojily do bojových operací.

Na počátku války byly aktivní čtyři minolovky DM. Gamble se 29. srpna 1942 podařilo u Guadalcanalu potopit japonskou ponorku I-123. Montgomery se podílel na položení minového pole, v němž se 1. února 1943 potopil torpédoborec Makigumo. V květnu 1943 se Gamble a Breese podílely na položení minového pole, na němž se potopil torpédoborec Kurošio, přičemž jeho minami poškozené sesterské lodě Kageró a Ojašio dorazila americká letadla.[6]

Za války ztracená plavidla:

• HMS Bath (I17, ex Hopewell, DD-181) - 19. srpna 1941 během doprovodu konvoje OG 71 potopen německou ponorkou U-204.
• USS Jacob Jones (DD-130) - 28. února 1942 potopen u pobřeží Delaware německou ponorkou U-578.[3]
• HMS Campbeltown (I42, ex Buchanan, DD-131) - zničen při nájezdu na Saint-Nazaire.
• USS Colhoun (APD-2, ex DD-85) - 30. srpna 1942 potopen u Guadalcanalu japonskými bombardéry.[3]
• USS Little (APD-4, ex DD-79) a Gregory (APD-3, ex DD-82) - 5. září 1942 potopeny u Guadalcanalu japonskými torpédoborci Júdači, Hacujuki a Murakumo.[3]
• USS McKean (APD-5, ex DD-90) - 17. listopadu 1942 potopen v zátoce císařovny Augusty japonským leteckým torpédem.[3]
• USS Leary (DD-158) - 24. prosince 1943 potopen v severním Atlantiku německými ponorkami U-275 a U-382.[3]
• USS Ward (ex Cowell, APD-16, ex DD-139) - 7. prosince 1944 potopen japonským kamikaze.[3]
• USS Palmer (DMS-5) - 7. ledna 1945 potopen u Luzonu japonskými letadly.[4]
• USS Gamble (DM-15) - 18. února 1945 u ostrova Iwo Jima poškozen těžce náletem a později potopen u Guamu.[6]
• USS Dickerson (APD-21, ex DD-157) - 2. dubna 1945 u ostrova Okinawa poškozen kamikaze a za dva dny potopen vlastní posádkou.[3]
• USS Dorsey (DMS-1) - 9. října 1945 kvůli tajfunu Louise ztroskotal u ostrova Okinawa.[4]

Britský torpédoborec HMS Campbeltown (I42) zničený během Operace Chariot

Sovětský torpédoborec Žarkij (ex HMS Brighton, ex USS Cowell

• Spojené království Spojené království Britské královské námořnictvo mělo za druhé světové války zapůjčeno celkem 50 amerických čtyřkomínových torpédoborců (třída Town), z nichž 27 patřílo ke třídě Wickes.

• Kanada Kanada Kanadské královské námořnictvo převzalo pět torpédoborců z dodávky pro Velkou Británii. Jednalo se o plavidla: HMCS Annapolis, HMCS Columbia, HMCS Hamilton, HMCS Niagara, HMCS St. Clair.

• Nizozemsko Nizozemsko Nizozemské královské námořnictvo roku 1941 krátce provozovalo torpédoborec HMS Campbeltown (I42, ex Buchanan, DD-131). Nizozemci si přáli plavidlo přejmenovat na Middelburg, nebylo jim to však povoleno.[7]

• Norsko Norsko Norské královské námořnictvo mělo zapůjčeno pět torpédoborců třídy Wickes britského námořnictva. Jednalo se o plavidla HMS Mansfield (ex Evans, DD-78), HMS Newport (ex Sigourney, DD-81), HMS Bath (ex Hopewell, DD-181), HMS St Albans (ex Thomas, DD-182) a HMS Lincoln (ex Yarnall, DD-143).[8]

• Sovětský svaz Sovětský svaz Sovětské námořnictvo od Velké Británie získalo sedm plavidel.