Třída Warrior
Třída Warrior byla třída pancéřových fregat britského královského námořnictva. Postaveny byly dvě jednotky, které byly ve službě v letech 1861–1918. Od roku 1880 byly oficiálně klasifikovány jako pancéřové křižníky.[1] Prototypové plavidlo HMS Warrior bylo zachováno jako muzejní loď. Byly to první postavené pancéřované válečné lodě[1] a zároveň největší válečné lodě své doby.[2]
| Třída Warrior | |
|---|---|
 HMS Warrior | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Royal Navy |
| Typ | pancéřová fregata |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Defence |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 9137 t[1] |
| Délka | 115,87 m (mezi svislicemi) 128 m (max.) |
| Šířka | 17,78 m |
| Ponor | 7,92 m |
| Pohon | 10 kotlů, 1 parní stroj 5267 hp |
| Rychlost | 14 uzlů |
| Dosah | 2100 nám. nil při 11 uzlech |
| Posádka | 707 |
| Výzbroj | 10× 110liberních kanón 26× 68liberní kanón 4× 70liberní kanón |
| Pancíř | 114mm boky (podložené 457mm dřeva) 114mm přepážky |
Stavba
Stavba dvou jednotek této třídy byla objednána roku 1859. Byla to odpověď na francouzské pancéřové fregaty třídy La Gloire. Stavba proběhla v letech 1859–1862.[1]
Jednotky třídy Warrior:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Warrior | Thames Ironworks and Shipbuilding Co., Londýn-Blackwall | 25. května 1859 | 29. prosince 1860 | 24. října 1861 | Od roku 1875 v rezervě. Vyřazena 1883. Od roku 1902 depotní loď. Roku 1904 přejmenována na Vernon III. Ve 20. letech upravena na plovoucí cisternu. Od roku 1987 přístupná jako na muzejní loď. |
| Black Prince | Robert Napier and Sons, Glasgow-Govan | 12. října 1859 | 27. února 1861 | 12. září 1862 | Vyřazena 1896. Od roku 1899 stacionární cvičná loď. Roku 1903 přejmenována na Emerald a roku 1910 na Impregnable III. Roku 1923 prodána do šrotu. |
Konstrukce
_Masts_Manned.jpg.webp)
Plavidlo mělo dřevěný trup pokrytý zhruba na polovině své délky 114mm železnými pláty. Dlouhý a štíhlý trup umožňoval dosažení vyšší rychlosti, ale na druhou stranu byly fregaty méně obratné. Byl rozdělen do 92 vodotěsných sekcí, z nichž 57 mělo navíc dvojité dno.[1] Výzbroj po dokončení představovalo deset 10liberních (178 mm) zadovek systému Armstrong,dvacet šest 68liberních (206 mm) předovek s hladkou hlavní a čtyři 70liberní kanóny.[2] Kanóny byly soustředěny do baterií na bocích trupu.
Pohonný systém tvořilo deset kotlů a parní stroj o výkonu 5267 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 14 uzlů.[1] Fregaty navíc měly tři stěžně a plné oplachtění s plochou 4497 metrů2.[2] Black Prince s plachtami plul rychlostí až 11 uzlů. Při kombinaci parního stroje a plachet bylo rekordem 17 uzlů.[1]
Modernizace
V letech 1867–1868 byly fregaty přezbrojeny. Novou výzbroj tvořily čtyři 203mm kanóny, dvacet osm 178mm kanónů (Black Prince pouze dvacet čtyři) a čtyři 20liberní kanóny.[1]
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 34. (anglicky)
- HMS Warrior – nejmocnější viktoriánská válečná loď sloužila i za druhé světové války [online]. Securitymagazin.cz, 2020-03-17 [cit. 2020-08-07]. Dostupné online. (česky)
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. (česky)
