Třída Talwar

Třída Talwar (či též projekt 11356) je třída víceúčelových fregat indického námořnictva, které jsou variantou ruské třídy Krivak III.[1] Pro Indii jsou stavěny v Rusku. Fregaty mohou bojovat proti hladinovým a vzdušným cílům i ponorkám. V letech 2003–2006 do služby vstoupily první tři jednotky, pojmenované Talwar, Trishul a Tabar. V červenci 2006 Indie objednala stavbu dalších tří vylepšených fregat, zařazených do služby v letech 2012–2013.[1] Kvůli odlišné výzbroji je druhá trojice někdy označována jako samostatná třída Teg.[2]

Třída Talwar / Projekt 11356
INS Talwar
Obecné informace
UživateléIndické námořnictvo
Typfregata
Lodě6
Osudaktivní (2019)
Předchůdcetřída Brahmaputra
Nástupcetřída Shivalik
Technické údaje
Výtlak3850 t
Délka126,5 m
Šířka14,8 m
Ponor4,2 m
PohonCOGAG
Rychlost30 uzlů
Dosah4500 nám. mil při 18 uzlech
Posádka313
VýzbrojPrvní trojice:
8× 3M-54 Klub VLS
1× 9M317 (24 ks.)
1× 100mm kanón AK-190
2× 3K87 Kortik CIWS
6× 533mm torpédomet (2×3)
1× RBU-6000
Letadla1× vrtulník

Na základě třídy Talwar byly dále vyvinuty výrazně modifikované ruské fregaty Projektu 22350. Zpoždění v jejich dodávkách vedlo ruské námořnictvo k objednávce fregat Projektu 11356, které jsou z třídy Talwar přímo odvozeny.

Stavba

První tři jednotky vyráběla loděnice Baltijskij Zavod v Petrohradu a druhé tři loděnice Jantar v Kaliningradu.[1]

Jednotky třídy Talwar:

JménoZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
INS Talwar (F40)–květen 200018. června 2003[3]aktivní
INS Trishul (F43)–listopad 200025. června 2003[3]aktivní
INS Tabar (F44)–květen 200131. července 2004[3]aktivní
INS Teg (F45)2007listopad 200927. dubna 2012aktivní
INS Tarkash (F46)–červen 20109. listopadu 2012[4]aktivní
INS Trikand (F50)–25. května 2011[5]29. června 2013[6]aktivní

Konstrukce
INS Trikand (F51)
INS Trikand (F51)

V konstrukci lodí jsou uplatněny prvky technologií stealth. Fregaty jsou vybaveny bojovým řídícím systémemTrebovaniye-M.[1]

Hlavňovou výzbroj představuje 100mm kanón AK-190 v dělové věži na přídi. Fregaty nesou protiletadlový systém středního dosahu 3S90M Shtil-1. Za dělovou věží je jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových střel 9M317 (v kódu NATO SA-N-12) s dosahem 45 km a zásobou 24 střel. Protilodní výzbroj první trojice tvoří osminásobné vertikální silo 3S14E pro nadzvukové protilodní střely 3M-54E Klub-N (v kódu NATO SS-N-27). Střely mají dosah 220 km. Druhá série lodí nese nadzvukové protilodní střely BrahMos.[1] Na plavidlech první série střely BrahMos systém Klub-N nahradí v rámci modernizace. Blízkou obranu zajišťují dva hybridní komplety 3K87 Kortik, umístěné na střeše hangáru. Tyto systémy kombinují dva 30mm rotační kanóny AO-18K a řízené střely 9M311 (v kódu NATO SA-N-11). K boji proti ponorkám slouží dva dvojhlavňové 533mm torpédomety DTA-53-11356 a jeden raketový vrhač hlubinných pum RBU-6000. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro jeden vrtulník (například Ka-28 či HAL Dhruv).[1]

Pohonný systém je koncepce COGAG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny DS-71 a při bojovém nasazení se k nim přidají ještě dvě plynové turbíny DT-59. Lodní šrouby jsou dva.[1] Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů. Dosah je 4500 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů.

Odkazy

Reference
  1. Talwar Class Guided Missile Frigate, India [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ZAJAC, Ivan. Svatá trojice VMF: Přechodné řešení. ATM. 9. 2016, roč. 48, čís. 10, s. 60. ISSN 1802-4823.
  3. Talwar Class Destroyer Project 11356 [online]. Globalsecurity.org [cit. 2012-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Indian Navy to receive second Talwar-class warship [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Russia to Launch Third Talwar Class Frigate for Indian Navy [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Indian Navy commissions final Talwar-class warship [online]. Naval-technology.com, rev. 2013-07-12 [cit. 2013-07-16]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • ZAJAC, Ivan. Svatá trojice VMF: Přechodné řešení. ATM. 9. 2016, roč. 48, čís. 10, s. 58 až 63. ISSN 1802-4823.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.