Třída South Carolina

Třída South Carolina byla první postavená třída dreadnoughtů US Navy. Skládala se z jednotek USS South Carolina a USS Michigan.[1] Lodě této třídy byly přechodem od predreadnoughtů se čtyřmi děly hlavní ráže k pokročilejší konstrukci. Projekční práce začaly dříve, než u britské lodi HMS Dreadnought, ta však byla rychleji dokončena a stala předobrazem nové generace válečných lodí, kterým dala i své jméno.[2] V porovnání s Dreadnoughtem byly lodě třídy South Carolina o něco menší, pomalejší a hůře vyzbrojené. Konstrukčně ještě přímo vycházely z predreadnoughtů. Novinkou ale bylo použití hlavních dělových věží ve dvojicích za sebou, přičemž vnitřní pár byl vyvýšený oproti vnějšímu.

Třída South Carolina
USS South Carolina
Obecné informace
Uživatelé US Navy
Typbitevní loď
LoděSouth Carolina
Michigan
Předchůdcetřída Mississippi
Nástupcetřída Delaware
Technické údaje
Výtlak17 900 t
Délka137,9 m
Šířka24,4 m
Ponor7,5 m
Pohon18 300 kW
Rychlost18,8 uzlu
Dosah5200 nám. mil
Posádka809
Výzbroj(po dokončení):
8× 305 mm (4×2)
22× 76 mm
4× 47 mm, 2× 37 mm
2× torpédomet
Pancířpaluba 76 mm
boky až 305 mm
velitelská věž 305 mm
čela věží 305 mm

Stavba
USS Michigan

South Carolina byla postavena v loděnicích William Cramp & Sons ve Filadelfii v Pensylvánii. Kýl lodi byl založen v prosinci 1906, trup byl spuštěn na vodu v červenci 1908 a do služby vstoupil v březnu 1910.

Michigan byl postaven v loděnicích New York Shipbuilding Company v Camdenu v New Jersey. Kýl lodi byl založen v prosinci 1906, trup byl spuštěn na vodu v květnu 1908 a loď vstoupila do služby v lednu 1910.[1]

Konstrukce

Výzbroj tvořilo osm 305mm kanónů ve dvoudělových věžích, umístěných v ose lodi po dvou na přídi a zádi lodi. Sekundární výzbroj se skládala z 22 kanónů ráže 76mm, určených k obraně proti torpédovým člunům. Další třídy amerických bitevních lodí už ale měly účinnější 127mm děla. Hlavňovou výzbroj doplňovaly čtyři 47mm kanóny a dva 37mm kanóny. Dále nesly dva torpédomety.[1]

Typickou siluetu lodí charakterizovala dvojice vysokých komínů a mřížových stožárů. Takto řešené stožáry byly typické právě pro americké bitevní lodi tohoto období. Lodě poháněly parní stroje. Mohly dosáhnout rychlosti 18,8 uzlu, což ale bylo poměrně málo.

Operační služba

South Carolina a Michigan byly nasazeny při americké okupaci přístavu Veracruz v roce 1914.[3] V době první světové války byly v aktivní službě, ovšem spíše v druhé linii, při výcviku a doprovodu konvojů. Ke konci své služby sloužily zejména k výcviku. South Carolina byla vyřazena ze služby v prosinci 1921 a později sešrotována. Michigan byl vyřazen v roce 1922 a o dva roky později sešrotován. Vyřazení obou lodí bylo v souladu s Washingtonskou smlouvou.[3]

Odkazy

Reference
  1. South Carolina Class (Battleships # 26 & 27, later BB-26 and BB-27), 1906 Building Programs [online]. NAVAL HISTORICAL CENTER, rev. 2001-02-26 [cit. 2009-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-24. (anglicky)
  2. South Carolina class battleships [online]. [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
  3. USS Michigan (Battleship # 27, later BB-27), 1910-1924 [online]. NAVAL HISTORICAL CENTER, rev. 2001-02-13 [cit. 2009-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-13. (anglicky)

Literatura
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.