Třída Requin
Třída Requin byla třída ponorek francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1926–1946. Čtyři byly ukořistěny Německem a předány Itálii. Italské námořnictvo krátce provozovalo jeden z těchto ukořistěných člunů. Za války bylo celkem osm ponorek ztraceno. Byly to první francouzské oceánské ponorky postavené od konce první světové války.[1]
| Třída Requin | |
|---|---|
 Morse (Q117) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Svobodná Francie Regia Marina |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 9 |
| Osud | 8 ztraceno 1 vyřazena |
| Předchůdce | Pierre Chailley |
| Nástupce | třída Sirène |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 947 t (na hladině) 1441 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 78,25 m (mezi svislicemi) |
| Šířka | 6,84 m |
| Ponor | 5,1 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 2900 bhp + 1800 shp |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 7700 nám. mil při 9 uzlech (na hladině) 105 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 51 |
| Výzbroj | 1× 100mm kanón 2× 8,8mm kulomet (2×1) 10× 550mm torpédomet (16 torpéd) |
Pozadí vzniku
Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Šest jich bylo objednáno v rámci programu pro rok 1922 a další tři v programu pro rok 1923. V jejich konstrukci byly využity poznatky získané na základě studia německých ponorek předaných Francii v rámci reparací po první světové válce.[1] Nedostatečné byly jejich manévrovací schopnosti a rychlost plavby na hladině. Ponorky měly sloužit v koloniích, operovat proti námořní dopravě a provádět průzkum pro hlavní síly floty.[1] Pět ponorek postavila loděnice Arsenal de Cherbourg v Cherbourgu a dále po dvou člunech loděnice Arsenal de Brest v Brestu a Arsenal de Toulon v Toulonu. Do služby byly přijaty v letech 1926–1928.
Jednotky třídy Requin:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Requin (Q115) | Arsenal de Cherbourg | 1923 | 19. července 1924 | květen 1926 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR113. Nezařazena, dne 9. září 1943 zničena v Janově. |
| Souffleur (Q116) | Arsenal de Cherbourg | 1923 | 1. října 1924 | srpen 1926 | Od roku 1940 podřízena vládě ve vichy. Dne 25. června 1941 poblíž Bejrútu potopena britskou ponorkou HMS Parthian (N75). |
| Morse (Q117) | Arsenal de Cherbourg | 1923 | 11. listopadu 1925 | únor 1928 | Dne 16. června 1940 poblíž Sfaxu potopena minou. |
| Narval (Q118) | Arsenal de Cherbourg | 1923 | 9. května 1925 | červenec 1926 | Od června 1940 součást sil Svobodných Francouzů. Dne 15. prosince 1940 potopena minou. |
| Marsouin (Q119) | Arsenal de Brest | 1923 | 27. prosince 1924 | září 1927 | Od listopadu 1942 součást sil Svobodných Francouzů. Prodána do šrotu 1946. |
| Dauphin (Q120) | Arsenal de Brest | 1923 | 2. dubna 1925 | listopad 1927 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR115. Nezařazena. Po italské kapitulace podruhé zajata Němci a 15. září 1943 potopena. |
| Caïman (Q127) | Arsenal de Cherbourg | 1924 | 3. března 1927 | prosinec 1927 | Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Později vyzvednuta Italy. Dne 11. března 1944 byla potopena spojeneckým letectvem. |
| Phoque (Q128) | Arsenal de Brest | 1924 | 16. března 1926 | květen 1928 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR111. Zařazena do služby. Dne 28. února 1943 poblíž Sicílie potopena spojeneckým letectvem. |
| Espadon (Q129) | Arsenal de Brest | 1924 | 28. května 1926 | prosinec 1927 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR114. Nezařazena. Po italské kapitulace podruhé zajata Němci. Dne 13. září 1943 potopena v Castellamare. |
Konstrukce
Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Nesly čtyři příďové a dva záďové 550mm torpédomety, které doplňovaly ještě dva dvojité externí torpédomety. Neseno bylo celkem šestnáct torpéd. Hlavňovou výzbroj představoval jeden 100mm kanón a dva 8,8mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer (u části ponorek Schneider) o výkonu 2900 bhp a dva elektromotory o výkonu 1800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 9 uzlů pod hladinou. Dosah byl 7700 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině a 105 námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 272. (anglicky)
