Třída Oriani

Třída Oriani byla třída meziválečných torpédoborců italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Účastnily se druhé světové války. Tři z nich byly ve válce potopeny a čtvrtý byl předán Francii jako válečná kořist. Vyřazen byl roku 1954.

Třída Oriani
Giosuè Carducci
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Francouzské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě4
Osud3 potopeny
1 vyřazen
Předchůdcetřída Maestrale
Nástupcetřída Soldati
Technické údaje
Výtlak1584 t (standardní)
2510 (plný)
Délka106,7 m
Šířka10,15 m
Pohon2 turbíny, 3 kotle
2 lodní šrouby
48 000 hp
Rychlost38 uzlů
Dosah2190 nám. mil při 18 uzlech
Posádka207
Výzbroj4× 120mm kanón (2×2)
4× 37mm kanón (2×2)
6× 13,2mm kulomet (3×2)
6× 533mm torpédomet (2×3)
2 vrhače
56 min
Sonarhydrofon

Stavba

Tato třída úzce navazovala na předcházející třídu třída Maestrale. Hlavní odlišnost spočívala v silnější výzbroji a výkonnějším pohonném systému.[1] Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy, zařazené do služby roku 1937.

Jednotky třídy Oriani:

JménoZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyOsud
Alfredo Oriani19351936červenec 1937Po válce předán Francii, do roku 1954 sloužil jako D'Estaing.[2]
Vittorio Alfieri19361936prosinec 1937Dne 28. března 1941 byl potopen v bitvě u Matapanu.
Giosuè Carducci19361936listopad 1937Dne 28. března 1941 byl potopen v bitvě u Matapanu.
Vincenzo Gioberti19361936říjen 1937Dne 9. srpna 1943 byl potopen britskou ponorkou HMS Simoom.

Konstrukce

Alfredo Oriani

Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny ve dvoudělových věžích, čtyři 37mm protiletadlové kanóny, šest 13,2mm kulometů a dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva vrhače hlubinných pum. Plavidla rovněž mohla naložit až 56 min.[1] Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady turbín o výkonu 48 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů. Dosah byl 2190 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[3]

Modifikace

Na počátku války kulomety nahradilo osm 20mm kanónů. Na přeživších Alfredo Oriani a Vincenzo Gioberti byl později odstraněn jeden torpédomet. Naopak výzbroj byla posílena o jeden 120mm kanón, dva 37mm kanóny, čtyři 20mm kanóny a dva vrhače hlubinných pum.[1]

Odkazy

Reference

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 134. (česky)
  2. D'ESTAING destroyer (1937 / 1948) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ALFREDO ORIANI destroyers (1937) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.