Třída New Orleans

USS Quincy (CA-39) v roce 1940

Vývoj této třídy byl zahájen v roce 1929. Konstrukce vycházela z předcházejících tříd amerických těžkých křižníků. Při stavbě lodí bylo rozhodnuto, že křižníky budou o něco menší, ale lépe chráněné pancéřováním. Trup lodí byl oproti Northamptonu o 12 stop zkrácen a zkrácen byl i pancéřový pás na jeho boku, jenž však byl zesílen na 127 mm. Paluba měla sílu 57 mm a čela věží 203 mm.[1]

Do stavby se zapojily loděnice New York Navy Yard v Brooklynu, Puget Sound Navy Yard v Bremertonu, Philadelphia Navy Yard ve Filadelfii, New York Shipbuilding v Camdenu, Mare Island Navy Yard ve Vallejo, loděnici Fore River (součást Bethlehem Shipbuilding Corp.) v Quincy.[1]

Jednotky třídy New Orleans:

USS Quincy (CA-39) na snímku pořízeném šest dnů před potopením

Všechny postavené jednotky si byly v zásadě podobné, ale existovaly u nich varianty a odchylky ve výtlaku až o 600 tun. Hlavní výzbroj tvořilo obvyklých devět 203mm kanónů ve trojdělových věžích, doplněných osmi 127mm kanóny a stejným počtem 12,7mm kulometů. Jak bylo obvyklé, nesla tato plavidla dva katapulty a čtyři hydroplány. Pohonný systém tvořilo osm kotlů Babcock & Wilcox a čtyři turbíny Westinghouse o výkonu 107 000 shp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,7 uzlu. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

USS New Orleans (CA-32) poškozený japonským torpédem

Křižníky byly intenzivně nasazeny za druhé světové války. V bitvě u ostrova Savo se dne 9. srpna 1942 podařilo Japonskému císařskému námořnictvu potopit křižníky Astoria, Quincy a Vincennes. Zbylé čtyři lodě válku přečkaly a v letech 1946–1947 byly vyřazeny a později sešrotovány.[1]