Třída Kamikaze (1922)
Třída Kamikaze (japonsky: 神風型 Kamikaze-gata), též někdy třída Kijokaze, sestávala z devíti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1921 až 1925. Kamikaze vycházely z předchozí třídy Minekaze a lišily se pouze drobnými změnami konstrukce. Během druhé světové války již byly zastaralé a tak sloužily hlavně jako doprovodná plavidla a rychlé transportéry.
| Třída Kamikaze | |
|---|---|
 „1. torpédoborec“ (viz číslo „1“ na přídi torpédoborce – později Kamikaze) 23. prosince 1922. | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | Torpédoborec |
| Lodě | 9 jednotek dokončeno 7 ztraceno za druhé světové války |
| Zahájení stavby | 1921 až 1923 |
| Spuštění na vodu | 1922 až 1925 |
| Uvedení do služby | 1922 až 1925 |
| Předchůdce | Třída Minekaze |
| Nástupce | Třída Mucuki |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1270 T standardní 1400 T při zkouškách[1] 1720 T plný[1] |
| Délka | 97,5 m mezi svislicemi 102,6 m celkem[1] |
| Šířka | 9,1 m[1] |
| Ponor | 2,9 m[1] |
| Pohon | 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Micubiši Parsons nebo Kanpon 2 šrouby 38 500 k na hřídeli (28 316,7 kW)[1][2][p 1] |
| Rychlost | 37,2 uzlů (68,89 km/h)[1] |
| Dosah | 3600 námořních mil (6667 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)[1] |
| Posádka | 148[1] |
| Výzbroj | Po dokončení: 4 x 120 mm/45 typu 3. roku (4xI) 2 x 6,5mm/115 kulomet modelu 1914 (2xI) 6 x 533mm torpédomety modelu 1921 (3xII) 20 min[1] |
Sedm jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Čtyři z nich měly na svědomí ponorky, dvě jednotky byly potopeny letadly a jedna padla za oběť pobřežní baterii na atolu Wake. Dvě zbývající jednotky válku přečkaly a jedna z nich byla použita jako repatriační plavidlo.
Všechny jednotky byly pojmenovány podle meteorologických jevů souvisejících s větrem (風 kaze znamená „vítr“).
Vývoj a konstrukce
Torpédoborce třídy Kamikaze navázaly na předchozí třídu Minekaze – konkrétně na její poslední tři jednotky tvořící podtřídu Nokaze – ze které převzaly rozmístění hlavňové a torpédové výzbroje. Ta sestávala ze čtyř 120mm kanónů typu 3. roku a tří otočných dvouhlavňových torpédometů modelu 1921.[3] Od třídy Minekaze se Kamikaze lišily detaily můstku, rozšířením trupu o 0,1 metru a zvětšením standardního výtlaku o 55 tun. Tato velká podobnost vede některé autory – například Evans & Peattie – k tomu, že jednotky třídy Kamikaze řadí pod třídu Minekaze.[4]
Stavba torpédoborců třídy Kamikaze probíhala na základě plánu rozvoje císařského námořnictva 8-8 (八八艦隊案 hači-hači kantai-an). Celkem mělo být postaveno jedenáct jednotek, ale kvůli omezením vzniklým v důsledku podepsání washingtonské konference byly dvě jednotky zrušeny.[5] Paralelně k třídě Kamikaze byly stavěny i „torpédoborce druhé třídy“ (二等駆逐艦 nitó kučikukan) třídy Wakatake.[6]
Můstek
Hlavní nástavba měla čtyři úrovně: dolní patro na horní palubě (上部甲板 džóbu kanpan), druhé patro horní můstkové paluby (上部艦橋 džóbu kankjó), můstek (羅針艦橋 rašin kankjó) a plošinu se světlometem a dálkoměrem. Otevřený můstek měl přední stěnu chráněnou plechem a prosklenými okny. Nad přední částí můstku byla kostra, přes kterou se jako ochrana před nepříznivým počasím dala natáhnout plachta. Plošina nad můstkem nesla 40cm světlomet a 2m stereoskopický dálkoměr. Na křídlech můstku se rovněž nacházely oba protiletadlové kulomety.[7]
Pohon
Pohon prvních pěti jednotek třídy Kamikaze zajišťovaly (stejně jako u Minekaze) dvě soustavy v Japonsku licenčně vyrobených parních turbín Micubiši Parsons. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 19 250 k (14 158,4 kW[p 1]) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu.[8] Nárůst výtlaku a šířky lodí při zachování stejné pohonné soustavy vedl k poklesu maximální rychlosti na 37,2 uzlů (68,89 km/h).[1] Vysokotlaké turbíny měly (na rozdíl od Minekaze) každá navíc dva stupně pro plavbu cestovní rychlostí, které byly při plavbě maximální rychlostí vynechány.[8]
Sytou páru turbínám dodávaly čtyři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki,[9] přičemž přední komín odváděl spaliny z 1. a 2. a zadní komín ze 3. a 4. kotle.
Podtřída Oite
Poslední čtyři jednotky se od prvních pěti odlišovaly v několika detailech, kvůli kterým jsou tyto jednotky označovány jako podtřída Oite:
- Soustavy turbín Micubiši Parsons byly nahrazeny za sestavy turbín Kanpon o stejném výkonu a stejné konfiguraci zapojení[8]
- Byla zdvojnásobena zásoba náhradních torpéd ze dvou na čtyři. První jednotky nesly celkem osm torpéd (šest v torpédometech a dvě náhradní), zatímco podtřída Oite mohla nést celkem až deset torpéd (šest v torpédometech a čtyři náhradní)
- 6,5mm kulomety modelu 1914 byly nahrazeny za dva 7,7mm/87 kulomety Lewis
- Instalovány dva vrhače hlubinných náloží a dvě skluzavky pro hlubinné nálože na zádi
Pozdější modifikace
Ve třicátých letech byl změněn tvar komínů, jejichž konce byly zešikmeny.
Za druhé světové války byla výzbroj přežívajících jednotek modifikována. Zejména došlo k posílení protiletadlové výzbroje. V letech 1941 a 1942 byla demontována 120mm děla č. 4 (na zádi) a lodě obdržely až deset 25mm kanónů typu 96. V roce 1944 nesly lodě třináct až dvacet 25mm hlavní.[5]
Pojmenování jednotek třídy Kamikaze
.
Původně se počítalo s tím, že jednotky třídy Kamikaze ponesou jména větrů, obdobně jako předchozí třída Minekaze. První jednotka pak měla nést jméno Kijokaze (清風) nebo Sojokaze (微風), což vede někdy k označování třídy Kamikaze (jak byla nakonec první jednotka přejmenována) jako třídy Kijokaze. Jména jim ale nebyla přidělena a lodě byly pouze opatřeny lichým číslem (například 第一駆逐艦 Dai-iči kučikukan ~ „1. torpédoborec“). Sudá čísla pak byla přidělena torpédoborcům třídy Wakatake. Dne 24. dubna 1924 bylo k řadové číslovce přidáno 号 (gó ~ číslo, položka), takže název pak zněl například 第一号駆逐艦 Dai-iči-gó kučikukan ~ „torpédoborec číslo 1“. Dne 1. srpna 1928 pak došlo k přejmenování, kdy byla jednotkám přidělena jména související s větrem. Fotografie Harukaze z roku 1934 dokládá souběžné používání jména (viz katakanou psaný nápis 「ゼカルハ」 na boku – psal se ještě zprava doleva) a čísla (viz číslo „5“ na přídi).
Jednotky třídy Kamikaze
- Sloupec „Číslo“ obsahuje čísla přidělená torpédoborcům před přejmenováním v roce 1928.
| Číslo | Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Kamikaze (神風) |
Micubiši, Nagasaki | 15. prosince 1921 | 25. září 1922 | 19. prosince 1922 | 5. října 1945 vyřazen. Jako repatriační plavidlo najel 7. června 1946 na útes u Omaezaki v prefektuře Šizuoka |
| 3 | Asakaze (朝風) |
Micubiši, Nagasaki | 16. února 1922 | 8. prosince 1922 | 16. června 1923 | 23. srpna 1944 potopen západně od Luzonu ponorkou USS Haddo |
| 5 | Harukaze (春風) |
arzenál Maizuru | 16. května 1922 | 18. prosince 1922 | 31. května 1923 | 10. listopadu 1945 vyřazen a následně potopen jako vlnolam |
| 7 | Macukaze (松風) |
arzenál Maizuru | 2. prosince 1922 | 30. října 1923 | 5. dubna 1924 | 9. června 1944 potopen východně od Čičidžima ponorkou USS Swordfish |
| 9 | Hatakaze (旗風) |
arzenál Maizuru | 3. července 1923 | 15. března 1924 | 30. srpna 1924 | 15. ledna 1945 potopen útokem amerických letounů z letadlových lodí v Takao |
| 11 | Oite (追風) |
Uraga, Jokosuka | 16. března 1923 | 27. listopadu 1924 | 30. října 1925 | 18. února 1944 potopen při útoku amerických letounů z letadlových lodí na Truk |
| 13 | Hajate (疾風) |
Išikawadžima, Tokio | 11. listopadu 1922 | 23. března 1925 | 21. listopadu 1925 | 11. prosince 1941 potopen pobřežní baterií jihozápadně od atolu Wake |
| 15 | Asanagi (朝凪) |
Fudžinagata, Ósaka | 5. března 1923 | 21. dubna 1924 | 29. prosince 1925 | 22. května 1944 potopen ponorkou USS Pollack severozápadně od Čičidžima |
| 17 | Júnagi (夕凪) |
arzenál Sasebo | 17. září 1923 | 23. dubna 1924 | 24. května 1925 | 25. srpna 1944 potopen ponorkou USS Picuda u severního pobřeží Luzonu |
Odkazy
Poznámky
- Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků 神風型駆逐艦 (2代) na japonské Wikipedii a Kamikaze class destroyer (1922) na anglické Wikipedii.
- NISHIDA, Hiroshi. Kamikaze class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-15. (anglicky)
- IJN Kiyokaze Class Destroyers: Specifications [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- Torpédomety: Mechanism of Japanese Destroyers, str. 90 až 92
- EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. Kapitola Calamity at Sea: The Tomozuru and Fourth Fleet Incidents, 1934-35, s. 176. (anglicky)
- Wiśniewski, str. 7
- JONES, Daniel H. IJN Minekaze, Kamikaze and Mutsuki class Destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-28. (anglicky)
- Mechanism of Japanese Destroyers, str. 28, 29
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 738 a 739. (anglicky)
- Lacroix & Wells, str. 735 a 736
Literatura
- WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
- 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18). ISBN 978-4769808190. (japonsky)
- 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky)
- FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Kamikaze na Wikimedia Commons - NISHIDA, Hiroshi. Kamikaze class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-15. (anglicky)
- IJN Kiyokaze Class Destroyers [online]. globalsecurity.org, rev. 2006-12-17 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- JONES, Daniel H. IJN Minekaze, Kamikaze and Mutsuki class Destroyers [online]. [cit. 2010-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-28. (anglicky)