Třída Izjaslav

Třída Izjaslav byla třída torpédoborců ruského carského námořnictva z doby první světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky, přičemž další dvě zůstaly nedokončeny. Nasazeny byly v první světové válce a v druhé světové válce. Dva byly v boji potopeny. Jeden po první světové válce získalo Estonsko, které jej později prodalo Peru.

Třída Izjaslav
Karl Marx (ex Izjaslav)
Obecné informace
UživateléRuské carské námořnictvo
Sovětské námořnictvo
Estonské námořnictvo
Peruánské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě5
Osud2 potopeny
1 vyřazena
2 nedostavěny
Předchůdcetřída Gavril
Nástupcetřída Kerč
Technické údaje třídy Izjaslav[1]
Výtlak1350 t (standardní)
1570 t (plný)
Délka107 m
Šířka9,5 m
Ponor4,1 m
Pohon2 turbíny, 5 kotlů
Rychlost35 uzlů
Dosah1568 nám. mil při 16 uzlech
Posádka150
Výzbroj5× 102mm kanón (5×1)
1× 76mm kanón
9× 457mm torpédomet (3×3)
80 min

Stavba

Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Stavba dalších dvou byla přerušena.[1]

Jednotky třídy Izjaslav:[1]

JménoZaložený kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
Izjaslav (ex Gromonosec)191319141917Od roku 1922 přejmenován na Karl Marx, dne 12. srpna 1941 potopen.[2]
Avtroil1913191519171918 zajat Brity, předán Estonsku, sloužil jako Lennuk, roku 1933 prodán Peru, sloužil jako Almirante Guise, vyřazen 1947.[2]
Kalinin (ex Prjamislav)191319151927Dne 28. srpna 1941 potopen.[3]
Brjačislav19131915Nedokončen.[3]
Fedor Stratilat19141917Nedokončen.[3]

Konstrukce

Peruánský torpédoborec Almirante Guise (ex Avtroil)

Torpédoborce byly vyzbrojeny pěti 102mm kanóny, jedním 76mm kanónem, třemi trojhlavňovými 457mm torpédomety a až 80 minami. Pohonný systém měl výkon 32 700 hp. Tvořily jej dvě parní turbíny Brown-Boveri a pět kotlů Normand, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah byl 1568 při rychlosti 16 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. IZYASLAV destroyers (1917-1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
  2. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 4. díl. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. 232 s. ISBN 80-85983-89-3. S. 176.
  3. Hrbek, 2002, s. 188.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.