Třída Gridley

Celkem byly postaveny 4 jednotky. První pár byl objednán ve finančním roce 1934 a druhý pár o rok později. Do služby vstoupily v letech 1937–1938.[1]

Trup lodí odpovídal třídě Mahan, ovšem jejich pohonný systém byl zásadně vylepšený, což z nich udělalo vůbec nejrychlejší americké torpédoborce. Rekordní rychlosti 42,8 uzlu dosáhl Maury během zkoušek.[1] Zásadní nevýáhodou naopak byly problémy se strukturální pevností a nestabilitou, které později bránily výraznějšímu zesilování protiletadlové výzbroje.[1]

Základní výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny – dva byly umístěny ve dvojici příďových dělových věžích, zatímco zadní pár stál v nekrytých postaveních. Dále nesly čtyři čtyřhlavňové 533mm torpédomety (dva na každém boku trupu) a protiletadlovou výzbroj skládající se ze čtyř 12,7mm kulometů. Během služby byla posilována protiletadlová výzbroj. Ke konci války ji tvořilo osm 20mm kanónů, instalaci 40mm kanónů ale zabránily problémy se stabilitou lodí.[1]

Pohonný systém tvořily dvě turbíny General Electric a čtyři kotle Babcock and Wilcox. Nejvyšší rychlost dosahovala 38,5 uzlu.

Celá třída byla nasazena v bojích druhé světové války. V době napadení USA v prosinci 1941 byly všechny dislokovány v Pearl Harboru a zrovna na moři doprovázely letadlovou loď USS Enterprise. Poté se podílely na počátečních amerických protiútocích na počátku roku 1942 a bojích u Guadalcanalu v jeho druhé polovině. V Pacifiku následně zůstaly i v letech 1943–1944. Protože ale byly zranitelné útoky kamikaze, byly v roce 1945 převedeny k eskortě atlantických konvojů.[2] Nedlouho po válce byly všechny čtyři vyřazeny a roku 1948 sešrotovány.[1]