Třída Bagley

USS Patterson

Třída byla objednána v roce 1935, přičemž v témže roce byla rovněž zahájena jejich stavba. Celkem bylo postaveno 8 jednotek. Do aktivní služby vstupovaly v roce 1937.[1]

USS Henley

Základní výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny – dva byly umístěny ve dvojici příďových dělových věžích, zatímco zadní pár kanónů stál v nekrytých postaveních. Dále nesly čtyři čtyřhlavňové 533mm torpédomety (dva na každém boku trupu) a protiletadlovou výzbroj skládající se ze čtyř 12,7mm kulometů. Během služby byla posilována protiletadlová výzbroj. Ke konci války ji tvořily až dva 40mm kanóny a šest 20mm kanónů.[1] Instalován byl rovněž radar. Neobvyklé bylo, že silnou torpédovou výzbroj si ponechaly po celou válku. Pohonný systém odpovídal třídě Mahan. Tvořily ho dvě turbíny General Electric a čtyři kotle Babcock and Wilcox. Nejvyšší rychlost dosahovala 38,5 uzlů.

Celá třída byla nasazena v bojích druhé světové války. V době napadení USA v prosinci 1941 byly všechny dislokovány v Pearl Harboru, kde tvořily 4. eskadru torpédoborců. Poté se podílely na počátečních amerických protiútocích na počátku roku 1942 a bojích u Guadalcanalu v jeho druhé polovině. V guadalcanalské kampani přitom byly potopeny Jarvis (s celou posádkou) a Blue, zatímco Mugford, Patterson, Helm a Ralph Talbot vyvázly s různou mírou poškození.[1] Henley byl potopen v roce 1943 poblíž Nové Guineje japonskou ponorkou RO-108. Zahynulo 17 mužů.[2] V Pacifiku zbylé torpédoborce operovaly až do konce války.

Nedlouho po válce byly všechny vyřazeny. Tři byly sešrotovány, ale Mugford a Ralph Talbot byly roku 1946 použity jako cvičné cíle při jaderných testech Able a Baker na atolu Bikini. Oba výbuch přečkaly, byly na nich následně zkoumány účinky radioaktivity a roku 1948 byly konečně potopeny poblíž Kwajaleinu.[1]