Třída Gloire (1900)
Třída Gloire byla třída pancéřových křižníků francouzského námořnictva. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1903–1933. Účastnily se první světové války. Jeden ztroskotal a ostatní byly vyřazeny.
| Třída Gloire | |
|---|---|
 Gloire | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo |
| Typ | pancéřový křižník |
| Lodě | 5 |
| Osud | 1 ztroskotal 4 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Dupleix |
| Nástupce | třída Léon Gambetta |
| Technické údaje Gloire[1] | |
| Výtlak | 10 212 t |
| Délka | 139,78 m (na vodorysce) |
| Šířka | 20,19 m |
| Ponor | 7,67 m (max.) |
| Pohon | 28 kotlů, 3 parní stroje 3 lodní šrouby 21 800 hp |
| Rychlost | 21,5 uzlu |
| Dosah | 4000 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 615 |
| Výzbroj | 2× 194mm kanón (2×1) 8× 164mm kanón (8×1) 6× 100mm kanón (6×1) 18× 47mm kanón (18×1) 2× 450mm torpédomet (2×1) |
| Pancíř | až 150mm boky 170mm hlavní věže 100mm sekundární věže 85mm kasematy až 45mm dolní paluba až 35mm hlavní paluba 150mm velitelská věž |
Stavba
Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1903–1904.[1]
Jednotky třídy Gloire:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Amiral Aube | Chantiers de Penhoët, Saint-Nazaire | říjen 1899 | květen 1902 | 1904 | Od roku 1916 v rezervě, vyřazen 1922. |
| Condé | Arsenal de Lorient | březen 1901 | březen 1902 | 1904 | Vyřazen 1933. Sloužil jako plovoucí kasárna. Za druhé světové války využíván Němci jako mateřská loď ponorek. Na konci války potopen při náletu. |
| Gloire | Arsenal de Lorient | září 1899 | červen 1900 | 1904 | Vyřazen 1922. |
| Marseillaise | Arsenal de Brest | leden 1900 | červen 1900 | 1903 | Od roku 1925 dělostřelecká cvičná loď, vyřazen 1929. |
| Sully | Chantiers de Penhoët, La Seyne | červen 1899 | červen 1901 | 1903 | Dne 30. září 1905 ztroskotal v zátoce Ha Long v Indočíně. |
Konstrukce
Hlavní výzbroj tvořily dva 194mm kanóny v jednodělových věžích na přídi a zádi a osm 164mm kanónů sekundární ráže, které byly umístěny ve čtyřech jednodělových věžích a ve čtyřech kasematách. Doplňovalo je šest 100mm kanónů, osmnáct 47mm kanónů a dva 450mm torpédomety. Pohonný systém křižníku Gloire tvořilo 28 kotlů Niclausse a tři trojčinné parní stroje o výkonu 21 800 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21,5 uzlu.[1] Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 305. (anglicky)
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Gloire (1900) na Wikimedia Commons