Třída Flutto

Třída Flutto byla třída pobřežních ponorek italského královského námořnictva. Celkem byla objednána stavba 48 ponorek této třídy. Rozděleny byly do tří sérií po 12, 24 a 12 jednotkách. Plné realizaci programu zabránila italská kapitulace. Celkem se podařilo 27 ponorek rozestavět a z nich devět dokončit. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1942–1972. Účastnily se bojů druhé světové války. Šest jich bylo za války ztraceno. Část ponorek po italské kapitulaci ukořistilo Německo, ani jednu však nedokázalo zařadit do služby. Po jedné po válce získala Jugoslávie a Sovětský svaz.[1]

Třída Flutto
Nautilo
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Jugoslávské námořnictvo
Sovětské námořnictvo
Typponorka
Předchůdcetřída Acciaio
Nástupcetřída R
Technické údaje
Výtlak930 t (na hladině)
1093 t (pod hladinou)[1]
Délka63,15 m
Šířka6,98 m
Ponor4,87 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost16 uzlů (na hladině)
8 uzlů (pod hladinou)
Dosah5400 nám. mil při 8 uzlech (na hladině)
80 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka50
Výzbroj1× 100mm kanón
2× 20mm kanón (2×1)
6× 533mm torpédomet (12 torpéd)
Ostatníoperační hloubka ponoru 120 m

Stavba

Ponorky představovaly zvětšený derivát italských 600tunových pobřežních ponorek. V jejich konstrukci byly využity zkušeností z válečného nasazení italských ponorek. Do jejich stavby se zapojily italské loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone, Tosi v Tarentu a OTO v Muggiano. V letech 1941–1943 byla zahájena stavba 12 ponorek první série (Typ 1). Z nich se loděnicím podařilo osm dokončit. Dále bylo objednáno 24 ponorek druhé série (Typ 2). V letech 1942–1943 se podařilo zahájit stavbu 15 z nich, do konce války nebyla dokončena ani jedna. Po válce byla dokončena pouze ponorka Pietro Calvi (ex Bario). Stavba devíti ponorek druhé série (Amianto, Cadmio, Magnesio, Mercurio, Oro, Ottone, Rutenio, Tridio a Vanadio) byla zrušena ještě před založením kýlu. Nakonec bylo objednáno 12 jednotek třetí série (Typ 3). V jejich případě nebyla stavba zahájena ani u jedné.[1]

Jednotky třídy Flutto:[2][3]

JménoLoděnicePodtřídaZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámky
CerniaTosiTyp 11943Stavba zrušena 1944.
DenticeTosiTyp 11943Stavba zrušena 1944.
FluttoCRDATyp 1194119. listopadu 1942březen 1943Dne 11. července 1943 v Messinské úžině potopena britskými torpédovými čluny MTB640, MTB651 a MTB670.
GorgoCRDATyp 1194131. ledna 1942listopad 1942Dne 21. května 1943 u alžírského pobřeží potopena americkým torpédoborcem USS Nields.
GrongoOTOTyp 119426. května 1943Dne 9. září 1943 potopena v La Spezia, aby nebyla ukořistěna. Němci byla vyzvednuta a označena UIT20. Později potopena spojeneckým letectvem.
MareaCRDATyp 1194110. prosince 1942květen 1943Roku 1949 získána Sovětským svazem v rámci reparací. Zařazena 6. února 1949 jako I-41 (později S-41). Vyřazena 1956.[4]
MurenaOTOTyp 1194211. dubna 1943srpen 1943Dne 9. září 1943 potopena v La Spezia, aby nebyla ukořistěna. Němci byla vyzvednuta a označena UIT16. Později potopena spojeneckým letectvem.
NautiloCRDATyp 1194220. března 1943červenec 1943Dne 10. září 1943 potopena v Benátkách, aby nebyla ukořistěna. Němci byla vyzvednuta a označena UIT19. Později v Pule potopena spojeneckým letectvem. Vyzvednuta Jugoslávií, opravena a roku 1949 zařazena jako Sava. Roku 1958 převedena k výcviku. Vyřazena 1971.[5]
SparideOTOTyp 1194221. února 1943srpen 1943Dne 9. září 1943 potopena v La Spezia, aby nebyla ukořistěna. Němci byla vyzvednuta a označena UIT15. Později potopena spojeneckým letectvem.
SpigolaTosiTyp 11943Stavba zrušena 1943.
TritoneCRDATyp 119413. ledna 1942říjen 1942Dne 19. ledna 1943 poblíž Bougie potopena britským torpédoborcem HMS Antelope a kanadskou korvetou HMCS Port Arthur.
VorticeCRDATyp 1194223. února 1943červen 1943Od roku 1948 akumulátorová stanice PV1. Od roku 1952 cvičná ponorka Vortice (S502). Vyřazena 1967.
AlluminioOTOTyp 21942Dne 9. září 1943 zajata Němci.
AntimonioOTOTyp 21942Dne 9. září 1943 zajata Němci.
Pietro Calvi (ex Bario)CRDA / TosiTyp 2194323. ledna 1944 (21. června 1959)16. prosince 1961Dne 9. září 1943 zajata Němci. Označena UIT7. V letech 1957–1961 modernizována. Vyřazena 1972.
CromoCRDATyp 21943Dne 10. září 1943 zajata Němci.
FerroCRDATyp 21943Dne 10. září 1943 zajata Němci. Označena UIT12.
FosforoOTOTyp 21942Dne 9. září 1943 zajata Němci.
LitioCRDATyp 2194319. února 1944Dne 10. září 1943 zajata Němci. Označena UIT8.
ManganeseOTOTyp 21942Dne 9. září 1943 zajata Němci.
PiomboCRDATyp 21943Dne 10. září 1943 zajata Němci. Označena UIT13.
PotassioCRDATyp 21943Dne 10. září 1943 zajata Němci. Označena UIT10.
RameCRDATyp 21943Dne 10. září 1943 zajata Němci. Označena UIT11.
SilicioOTOTyp 21942Dne 9. září 1943 zajata Němci.
SodioCRDATyp 2194316. března 1944Dne 10. září 1943 zajata Němci. Označena UIT9.
ZincoCRDATyp 21943Dne 10. září 1943 zajata Němci. Označena UIT14.
ZolfoOTOTyp 21942Dne 9. září 1943 zajata Němci.

Konstrukce

Ponorky čtyři příďové a dva záďové 533mm torpédomety se zásobou 12 torpéd. Dále nesly jeden 100mm kanón a dva 20mm kanóny. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 2400 bhp a dva elektromotory CRDA o výkonu 800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou.[1] Dosah byl 5400 námořních mil při rychlosti 8 uzlu na hladině a 80 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.[2]

Modifikace

Druhá série se od první lišila jen velmi málo. Hlavní odlišností byl o metr prodloužený trup.[3]

Ponorky Grongo a Murena byly upraveny pro nesení čtyř vodotěsných kontejnerů pro uložení řiditelných torpéd Maiale.[1]

Vortice byla v letech 1951–1953 modernizována a upravena na cvičnou ponorku. Ponorka byla vybavena radarem a sonarem. Hlavňová výzbroj byla redukována na jeden 20mm kanón a dva 13,2mm kulomety, později zůstaly jen torpédomety. Výtlak dosahoval 905 t na hladině a 1068 t pod hladinou. Pohonný systém měl diesely o výkonu 2400 hp a elektromotory o výkonu 1350 bhp. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Dosah byl 12 000 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině.[2]

Jugoslávská ponorka Sava byla roku 1960 modernizována. Dostala zcela jinou velitelskou věž, 100mm kanón byl demontován.[5]

Odkazy

Reference

  1. GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 310. (anglicky)
  2. FLUTTO (1st type) medium submarines (FLUTTO) (1942 - 1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  3. FLUTTO (2nd type) medium submarines (PIETRO CALVI) (1961) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  4. I-41 submarine (1943 / 1949) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  5. SAVA submarine (1943/1949) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.