Třída F-22P Zulfiquar

Hlavní nástavba fregaty Zulfiquar; vlevo jsou protiletadlové střely FN-90N a vpravo protilodní střely C-802.

Osm protiletadlových střel FN-90N

Pákistánské námořnictvo se dlouhodobě potýká s nedostatkem financí a možností získat ze zahraničí relativně moderní válečné lodě. Na konci 80. let námořnictvo chtělo nahradit své postarší torpédoborce americké třídy Gearing pomocí starších amerických fregat tříd Brooke a Garcia. Jelikož však Pákistán nechtěl omezit svůj jaderný program, nebyl mu pětiletý leasing prodloužen a musel plavidla vrátit USA.[2] Zastoupily je fregaty britského typu 21 Amazon, ovšem možnosti získání novějších plavidel komplikovalo embargo, uvalené na zemi po jaderných zkouškách provedených roku 1998 a nedostatek financí, omezující počet potenciálních dodavatelů. V této situaci země využila možnosti získat nové a relativně laciné fregaty z Čínské lidové republiky, která vyvinula několik nových modelů a rovněž získala cenné technologické zkušenosti při dodávce fregat třídy Naresuan Thajskému královskému námořnictvu.[3]

Od roku 1995 tak Pákistán jednal s ČLR o možnosti dodávek válečných lodí, přičemž v roce 2000 byla podepsána objednávka čtyř nových fregat exportního typu F-22P vyvinutého společností China State Shipbuilgng Corporation (CSSC), z nichž tři měly být postaveny přímo v Pákistánu. Realizaci programu zabránil nedostatek financí, ovšem v roce 2005 byla díky čínské půjčce podepsána smlouva nová. Počet objednaných plavidel zůstal stejný, změnil se však poměr lodí postavených v Číně a v Pákistánu (nyní 3:1). První tři jednotky postavila čínská loděnice Hudong Zhonghua v Šanghaji (součást koncernu CSSC), zatímco poslední jednotku postavila pákistánská loděnice Karachi Shipyard and Engineering Works (KSEW) v Karáčí.[3] První tři jednotky již vstoupily do aktivní služby – Zulfiquar (251) a Shamsheer (252) v roce 2009 a Saif (253) v roce 2010. Čtvrtá fregata Aslat (254) do služby vstoupila v dubnu 2013.

Protilodní střely C-802

324mm protiponorkový torpédomet ET-52C

Trup, stožár a nástavby fregat jsou tvarovány v souladu s principy stealth, což má zmenšit jejich radarový odraz. Oproti nejmodernějším západním typům však není omezení různých výčnělků zdaleka tak důsledné. Dobré nautické vlastnosti fregat zajišťují dva boční stabilizační kýly a dva páry aktivních ploutvových stabilizátorů.[1]

V dělové věži na přídi se nachází jeden 76mm kanón, který je čínskou verzí ruského systému AK-176M. Kanón má kadenci 120–130 výstřelů za minutu a dostřel 16 km. Za ním se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel FM-90N s dosahem 15 km (varianta francouzských střel Crotale). Ve středu lodi jsou dva čtyřnásobné kontejnery obsahující čínské protilodní střely C-802 s dosahem 120 km. Blízkou obranu zajišťují dva 30mm obranné systémy typu 730B, umístěné na střeše hangáru. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety ET-52C a dva 240mm raketové vrhače hlubinných pum RDC-32 (protiponorkové schopnosti plavidel však dosti snižuje zastaralý trupový sonar SJD-5).[5] Ze zádi lodí operuje jeden protiponorkový vrtulník Harbin Z-9EC. Ten může být uložen v palubním hangáru.

Pohonný systém fregat je, pro čínské fregaty obvyklé, koncepce CODAD. Pro ekonomickou plavbu slouží dva diesely MTU 12V1163 TB83, přičemž v bojové situaci je doplňují dva diesely SEMT-Pielstick 18E390VA. Diesely roztáčejí dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost je 29 uzlů a dosah 4000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[6]

Fregaty třídy Zulfiquar se účastní mezinárodních cvičení a v roce 2011 došlo poprvé k jejich nasazení proti somálským pirátům.[6]

• ZAJAC, Ivan. Fregaty třídy Zulfiquar. ATM. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 60–65. ISSN 1802-4823.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída F-22P Zulfiquar na Wikimedia Commons
• (anglicky) Profil na serveru Naval-technology.com