Třída Dolphin

Třída Dolphin (hebrejsky: דולפין, Dolfin), někdy též překládáno jako třída Delfín,[1][2] je nejaderný stíhací útočný typ ponorky, vyvinutý a postavený německou společností Howaldtswerke-Deutsche Werft AG (HDW) pro Izraelské vojenské námořnictvo. Je založen na německém exportním typu ponorek třídy 209, který je však výrazně pozměněn a zvětšen, díky čemuž je pokládán za samostatnou třídu a nikoliv součást třídy 209.[zdroj?] Ponorky této třídy jsou považovány za nejsofistikovanější a nejschopnější konvenční ponorky na světě.[3]

Třída Dolphin
INS Tannin
Obecné informace
Uživatelé Izraelské vojenské námořnictvo
Typstíhací útočná ponorka (konvenční)
Lodě6
Spuštění na vodu19962013
Uvedení do služby19992016
Osud5 aktivních (2021)
1 objednána
Předchůdcetřída Gal
Nástupcetřída Dakar
Technické údaje INS Dolphin
Výtlak1640 t (na hladině)
1900 t (pod hladinou)
Délka57 m
Šířka6,8 m
Ponor6,2 m
Pohondieselový motor MTU 16V 396 SE 84, 1× elektromotor Siemens
Rychlost20 uzlů (pod hladinou)
12 uzlů (na povrchu)
Posádka30–35 osob + 10 členů námořního komanda
Výzbroj6×21" torpédomet (533 mm)
4×25,5" torpédomet (650 mm)
– torpéda DM2A3
– torpéda DM2A4
protilodní střely UGM-84C Harpoon
– řízené střely s plochou dráhou letu Popeye Turbo (Popeye II)
– miny
Radarhladinový vyhledávací radar Elta
Sonaraktivní/pasivní trupový sonar CSU 90
pasivní sonar PRS-3
pasivní boční sonar FAS-3
OstatníUvedené informace odpovídají k původnímu modelu bez AIP.

Přehled

INS Tanin

Zatímco první dvě ponorky (Dolphin a Leviatan) financovala německá vláda a obě byly doručeny v roce 1997, třetí (T'kuma) zaplatil Izrael z poloviny (druhou část uhradila opět německá vláda) a byla doručena v roce 1999. Během první války v Zálivu byly německé firmy obviněny, že pomáhaly Iráku s jeho programem vývoje chemických zbraní, což vedlo k protestům jak v Německu, tak v Izraeli. Tehdejší německý spolkový kancléř Helmut Kohl se rozhodl zklidnit izraelské obavy, kompenzovat Izraeli finanční ztráty (během války utrpěl Izrael značné škody, když na něj dopadaly irácké rakety Scud) a zajistit práci německým loděnicím[4] tím, že se rozhodl darovat Izraeli dvě ponorky.[5] Nové ponorky, tak nahradily stárnoucí ponorky třídy Gal, které v izraelském námořnictvu sloužily od konce 70. let.

Kromě zmíněných tří ponorek podepsal Izrael kontrakt se společností ThyssenKrupp na koupi dvou dalších ponorek od dceřiné společnosti HDW. Dvě nové ponorky jsou vylepšenou verzí starých Dolphinů a obě jsou vybaveny na vzduchu nezávislým pohonem (AIP), podobný tomu, použitému v ponorkách třídy 212. Dne 6. července 2006 se německá vláda rozhodla v předstihu zaplatit zhruba 170 milionů eur na zahájení výstavby. Celkem mají dvě ponorky stát přibližně 1,3 miliardy eur, z čehož má třetinu uhradit Německo. V červenci 2011 byla mezi Izraelem a Německem uzavřena na dohoda na zakoupení v pořadí již šesté ponorky, která bude opět z části dotovaná německou vládou.[6][7]

Šestá jednotka se původně měla jmenovat Dakar, na počest stejnojmenné izraelské ponorky třídy T. Později bylo její jméno změněno na Dragon, přičemž jméno Dakar připadně až nové generaci izraelských ponorek.[8]

Jednotky třídy Dolphin:[9][10]

JménoSpuštěnaVstup do službyStatus
INS Dolphin
(„Delfín“)
15. dubna 199627. července 1999aktivní
INS Leviatan
(„Velryba“)
27. května 199729. června 1999aktivní
INS T'kuma
(„Obrození“)
9. července 199822. října 2000aktivní
INS Tanin
(„Krokodýl“)
19. února 20122014aktivní
INS Rahav29. dubna 20132016aktivní
INS Dragon20172020 (plán)ve stavbě

Výzbroj

Detail věže INS Rahav

Každá ponorka je vyzbrojena šesti torpédomety ráže 533 mm, odkud je možné vypouštět řízené protilodní střely UGM-84 Harpoon či německá torpéda DM2A3 a DM2A4, a čtyřmi torpédomety ráže 648 mm. Ty lze využít jak pro potápěče a jejich vodní přibližovadla (tzv. Swimmer Delivery Vehicles), tak pro vypouštění „velkých protizemních střel s plochou dráhou letu Popeye ve verzi s proudovým motorem a dostřelem 300 až 350 kilometrů nebo v jaderné verzi s doletem přes 1000 kilometrů.“[11] Předpokládá se, že izraelské protizemní střely Popeye Turbo (varianta protizemní střely Popeye/AGM-142 Have Nap) by mohly být vybaveny jadernými hlavicemi, mít dostřel až 1500 kilometrů,[12] a jako takové by mohly Izraeli poskytnout schopnost druhého úderu.[13] Ponorky mohou rovněž vypouštět miny.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolphin class submarine na anglické Wikipedii.

  1. Izrael vyvrátil spekulace, že z Rudého moře zaútočí z ponorek na Írán [online]. iHNed.cz, 2009-07-05 [cit. 2010-08-29]. Dostupné online.
  2. Izraelské válečné lodi propluly Suezským průplavem [online]. Eretz.cz, 2009-07-15 [cit. 2010-08-29]. Dostupné online.
  3. PLUSHNICK-MASTI, Ramit. Israel Buys 2 Nuclear-Capable Submarines [online]. The Washington Post, 2006-08-25 [cit. 2010-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Israel: Weapons of Mass Destruction: Submarines [online]. Global Security [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-04. (anglicky)
  5. Dolphins [online]. Israeli Submarines [cit. 2010-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
  6. RONEN, Gil. Germany Gives Israel Discount on Sixth Submarine [online]. Aruc ševa, 2011-07-18 [cit. 2011-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Šestá ponorka Dolphin pro Izrael [online]. ATM, rev. 2012-04-03 [cit. 2012-05-02]. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
  8. Israel changes name of sixth Dolphin submarine [online]. Navaltoday.com, rev. 2019-01-11 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Class Dolphin Submarine [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-16. (anglicky)
  10. Class Dolphin (Mod.) Submarine [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-16. (anglicky)
  11. VALKOVIČ, Radek. Izraelské námořní síly: Ponorky [online]. Military.cz [cit. 2010-08-29]. Dostupné online.
  12. Popeye Turbo [online]. Federation of American Scientists [cit. 2010-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
  13. BEN-DAVID, Alon. Israel seeks sixth Dolphin in light of Iranian 'threat' [online]. Jane's Defence Weekly, 2009-10-01 [cit. 2010-08-29]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.