Třída Devonshire (1903)

Stavba šesti pancéřových křižníků této třídy byla objednána v rámci stavebního programu pro roky 1901/1902. Plavidla představovala vylepšenou verzi třídy Monmouth. Měla mít silnější výzbroj a zesílené pancéřování, přičemž nárůst výtlaku byl omezen na 1000 tun, aby rychlost poklesla o méně než jeden uzel.[1]

Jednotky třídy Devonshire:[1]

Jedno ze 190mm děl křižníku Antrim

Třída Devonshire měla opět čtyři komíny a do její výzbroje se vrátila těžká děla. Oproti předchozí třídě mírně vzrostl výtlak. Čtyři 190mm kanóny byly neseny v jednodělových věžích. Jedna věž stála na přídi lodi, jedna na zádi a zbylé dvě po stranách můstku a jejich hlavně směřovaly vpřed (v místech, kde měla třída Monmouth přední kasematy).[3] Sekundární výzbroj představovalo šest 152mm kanónů, které doplňovaly dva 76mm kanóny, osmnáct 47mm kanonů a dva 457mm torpédomety.[4] Trup byl rozdělen na osmnáct vodotěsných oddělení. Pohonný systém tvořilo 21–23 kotlů a dva čtyřválcové trojčinné parní stroje, o výkonu 21 000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Na této třídě byly testovány různé typy vodotrubních kotlů. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů.[1]

HMS Hampshire

HMS Hampshire

Argyll ztroskotal 28. října 1915 na útesu Bell Rock poblíž skotského přístavu Dundee.[5] Carnarvon se účastnil zničení německé východoasijské eskadry admirála Spee v bitvě u Falklandských ostrovů.[6]

Hampshire bojoval na přelomu května a června 1915 v bitvě u Jutska. Bitvu přečkal bez poškození a po jejím skončení byl pověřen dopravit britského maršála Horatia Kitchenera ze Scapa Flow do Archangelsku na diplomatickou misi. Dne 5. června 1916 se však Hampshire poblíž Orknejí potopil mině německé ponorky U 75. Zahynul maršál Kitchener a celá posádka, celkem 737 lidí. Přežilo 12 mužů.[3]

Křižníku Roxburgh se podařilo dne 12. února 1918 u pobřeží Irska taranovat a potopit německou ponorku U 89. Čtyři zbylé lodě, které přečkaly válku, byly v letech 1920–1922 prodány k sešrotování.[3]