Třída Circé (1925)
Třída Circé byla třída ponorek francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1929–1942. Všechny byly potopeny za druhé světové války.
| Třída Circé | |
|---|---|
 Doris (Q135) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | ztraceny |
| Předchůdce | třída Ariane |
| Nástupce | třída Redoutable |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 615 t (na hladině) 776 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 62,48 m (na vodorysce) |
| Šířka | 6,2 m |
| Ponor | 3,99 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 1250 bhp + 1000 shp |
| Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 7,5 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 3500 nám. mil při 9 uzlech (na hladině) 75 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 41 |
| Výzbroj | 1× 75mm kanón 2× 8,8mm kulomet (2×1) 7× 550mm torpédomet (13 torpéd) |
Pozadí vzniku
Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Objednány byly v rámci programu pro rok 1922. Svými vlastnostmi a výkony byly blízké třídě Sirène.[1] Do služby byly přijaty v letech 1929–1930. Postavila je francouzská loděnice Schneider v Chalon-sur-Saône.
Jednotky třídy Circé:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Circé (Q125) | Schneider | 1923 | 29. října 1925 | červen 1929 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci. Předána Itálii jako FR117, 6. května 1943 potopena vlastní posádkou. |
| Calypso (Q126) | Schneider | 1923 | 15. ledna 1926 | červen 1929 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci. Dne 30. ledna 1943 potopena spojeneckým letectvem. |
| Thétis (Q134) | Schneider | 1923 | 30. června 1927 | červen 1929 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. |
| Doris (Q135) | Schneider | 1923 | 25. listopadu 1927 | 1930 | Dne 9. května 1940 v Severní moři potopena německou ponorkou U 9. |
Konstrukce
Ponorky nesly sedm 550mm torpédometů se zásobou třinácti torpéd. Pouze dva příďové torpédomety se nacházely uvnitř tlakového trupu, ostatní byly externí. Dva byly na přídi, dva otočně za věží a jeden na zádi. Dále nesly jeden 75mm kanón a dva 8,8mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Schneider o výkonu 1250 bhp a dva elektromotory o výkonu 1000 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 14 uzlů na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 9 uzlů na hladině a 75 námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 273. (anglicky)
