Třída Circé
Třída Circé je třída pobřežních minolovek francouzského námořnictva. Jsou to historicky první postavená plavidla nové kategorie minolovek sloužících k vyhledávání a likvidaci min (minehunting).[2] Třída Circé přitom může likvidovat miny ukotvené, nebo položené na mořském dně do hloubky 60 metrů. Postaveno bylo pět jednotek třídy.[3]
| Třída Circé | |
|---|---|
.jpg.webp) Enez (M 262) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Turecké námořnictvo |
| Typ | minolovka |
| Lodě | 5 |
| Osud | aktivní (2015) |
| Předchůdce | třída Mercure |
| Nástupce | třída Tripartite |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 460 t (standardní) 510 t (plný) |
| Délka | 50,9 m |
| Šířka | 8,9 m |
| Ponor | 3,6 m |
| Pohon | 1 diesel 1 elektromotor |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Dosah | 3000 nám. mil při 12 uzlech[1] |
| Posádka | 47[1] |
| Výzbroj | 1× 20mm kanón |
| Radar | Decca 1229 |
| Sonar | DUBM 20A |
V roce 1997 byla celá třída prodána do Turecka, kde je označována jako třída Edincik nebo třída Engin.[4] Turecko přitom mělo původně zájem o licenci na minolovky modernější třídy Tripartite, avšak na jejich stavbu nemělo dostatek financí.[1]
Stavba
Stavba třídy byla objednána roku 1968. Loděnice Constructions Mécaniques de Normandie (CMN) v Cherbourgu postavila pět jednotek, které byly do služby přijaty v letech 1972-1973.[5]
Jednotky třídy Circé:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Circé (M 715) | 1970 | 18. května 1972 | vyřazena 1997, prodána Turecku jako Edremit (M 261), aktivní[5] |
| Cybèle (M 712) | 1972 | 28. září 1972 | vyřazena 1997, prodána Turecku jako Erdek (M 263), aktivní[5] |
| Calliope (M 713) | 1971 | 28. září 1972 | vyřazena 1997, prodána Turecku jako Edincik (M 260), aktivní[5] |
| Clio (M 714) | 1971 | 18. května 1972 | vyřazena 1997, prodána Turecku jako Erdemli (M 264), aktivní[5] |
| Cérès (M 716) | 1972 | 8. března 1973 | vyřazena 1998, prodána Turecku jako Enez (M 262), aktivní[5] |
Konstrukce
_Jorge_Guerra_Moreno.jpg.webp)
Trup plavidel má voštinovou konstrukci ze dřeva a pěnového polystyrenu vyztuženou sklolaminátem. Horní paluba a nástavby byly vyrobeny ze dřeva a polyesterové pryskyřice vyztužené skelnými vlákny. Tím byla snížena magnetická i akustická stopa plavidel. Elektroniku tvoří navigační radar Decca 1229. Plavidla byla původně vybavena sonarem DUBM 20A sloužícím k vyhledávání min.[4] Likvidaci min provádí jednotka až šesti potápěčů, nebo dva pomocí kabelu dálkově ovládané ponorné prostředky PAP-104, které do blízkosti miny umístí nálož o hmotnosti 100 kg.[3] Prostředek PAP-104 může pracovat v hloubce až 60 metrů a ve vzdálenosti až 500 metrů od mateřské lodě.[1] Operace potápěčů umožňují dva gumové čluny a palubní dekompresní komora. Plavidla jsou vyzbrojena jedním 20mm kanónem.
Při běžné plavbě plavidla pohání jeden diesel, pohánějící jeden lodní šroub.[1] Nejvyšší rychlost dosahuje 20 uzlů[4] a dosah 3000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1] Při lovení min plavidla využívají dvě speciální aktivní kormidla vybavená malými vrtulemi, které pohání elektromotor o výkonu 260 hp. Tento systém plavidlu umožňuje velmi tiché a přesné manévrování při rychlosti až 7 uzlů.[1]
Modernizace
Po prodeji do Turecka byla plavidla vybavena systémem pro vyhledávání min Minetac a modernizovaným sonarem DUBM 20B.[4]
Odkazy
Reference
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 427.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 123.
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 170.
- Chant (2006), s. 171
- Class Circe Coastal Minesweeper [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky)
Literatura
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
